Základem je malé vozítko. Mohlo to být celkem slušné autíčko, kjdyby si autoři dali s grafickou stránkou trochu víc záležet. Buď je tlačil čas nebo zkrátka uznali, že destička s kolečkama lehce podobná skateboardu stačí. Ostatně v hratelnosti nepoiznáte žádný rozdíl a o tu zde jde především.
Nachystáno je spousta levelů. Archiv je opravdu obsáhlý, vy z toho ale mnoho mít nebudete alespoň do chvíle, než se vypracujete. Mise se totiž otevírají výhradsně postupně a tak máte v jednu chvíli přístupnou pouze jedinou nedokončenou. Ač je tato volba u freewarovek poměrně běžná, já bych ji označila za nevyhovující. Kdyby tvůrci odemkli najednou mise alespoň dvě, předešli by frustrujícím momentům, kdy se ze všech sil snažíte a nemůžete se odreágovat při řešenbí mise jiné, která by vám šla možná lépe.
Žánrově je Colourbind něco mezi simulátorem, arkádou a logickou hrou. Společně s deskou na kolečkách putujete herním prostředím, přičemž se můžete pohybovat doprava a doleva a zároveň zvětšovat svá kola a tím se vlastně odpoutat od země. Posunování a vyskakování je pak to hlavní, jak se musíte z jednoho konce levelu dostat na ten druhý. Občas zkrátka sjedete, překonáte pár mostů a je vymalováno. Pak ale také přijdou zapeklitější úkoly s plošinkami, zúženou rozjezdovou drahou a zde budete muset teprve detailně zkoumat chování vozítka při vyšších rychlostech, rychlejším rozjezdu apod. To vše totiž ovlivňuje gravitace a fyzuikální model, jež jsou na pokročilé úrovni a hrají poměrně velkou roli.
Ačkoliv mě Colourbind mile překvapil, má své mouchy. Vedle zmiňované technické stránky je to především obtížnost. Pro nováčky je křivka učení