Zuřící počátek nové ekonomické krize očividně hraje do karet podobným agitačkám, ale také máte díky němu o důvod víc si stáhnout z Plných her novou hru zdarma - alespoň než budou všichni recenzenti vyhozeni pro škrty v rozpočtu... Každopádně, než k tomu dojde, podíváme se na Consumer CULTure. Napsal ho Kevin Oke a hru popisuje jako Robotron bez zbraní, ale zato se vztyčeným prostředníčkem konzumu a komerci. V recenzi budeme pokračovat hned, co si skočím koupit burger.
Consumer CULTture je v zásadě arena survival hra. Máte limitovanou herní plochu, ve které dostáváte body nejen za zabité nepřátele – byť skoro nemáte zbraně – ale především za dobu, kterou přežíváte. Sem tam můžete sebrat vhodné bonusy (rodinu, nůžky (?), dům), většinou se ale musíte vyhýbat statickým reklamám a pohyblivým prodejcům, popřípadě nalákávat pohyblivé nepřátele do drah televizního vysílání nebo projíždějících aut. „Cílem je vydržet co nejdéle ve světě komerce a reklam. Můžete si všimnout, že budete chtít sbírat i vaše oponenty – to je důsledkem naučené reakce z komerčních jiných her. Dostatečné hraní Consumer CULTure vás toho zlozvyku zbaví,“ píše se v readme. Dostávám chuť koupit si novou plasmovou televizi, trh se přece musí nějak zásobovat.
K dispozici jsou dva herní mody. Ve hře jednu zbraň máte. Jedná se o jakousi bombu. První mod se vyznačuje tím, že bomb máte omezený počet a musíte si nové sbírat. Naproti tomu ve druhém modu máte bomb neomezeně, můžete je ale použít jen jednou za určitý čas. S použitím každé bomby ve druhém modu ale exponenciálně narůstá počet nepřátel na mapě. Velmi rychle se tak dostanete do situace á la Matrix Revolution, kdy vás nahání stovky mužů v obleku. Také je to asi nejoblíbenější mod pro radikální anarchisty; počet zabitých kapitalistů roste po desítkách. Jejich oblek mi mimochodem připomněl, že bych si i já měl pořídit nové tuxedo. O grafické podobě v podstatě nemůžeme mluvit. Na jediné mapě se objevuje pár kostrbatých obrázků, vtipné by alespoň v podobné hře mohly být „falešné reklamy“, ale to také tak úplně nedopadlo. Až Kevina přestane boj proti konzumu bavit a nechá se zaměstnat v nějaké reklamní agentuře, bude ze sebe muset dostat něco lepšího.
Pokud autor cítí potřebu ventilovat svoje názory, bylo by úhlednější tak činit bez hráčů jako rukojmí. Je-li vašim nejoblíbenějším filmem Zítra se bude tančit všude, pokud si rádi hodíte dlažební kostkou během MMF, a vypalování her si ospravedlňujete bojem proti korporacím, přičtěte si k hodnocení šest bodů. Podobná agitace je ale podle nechutná, když vás přemlouvá, aby jste si koupili WS kráječ, ale je stejně nechutná, i když vás úporně přemlouvá, aby jste rozbili McDonald’s. Ačkoliv je tedy Consumer CULTure naprosto průměrná hra a může dokonce chvíli i bavit, za upocenou snahu o propagandu jde hodnocení o bod dolů. Zahrajte si raději hezký vykořisťovatelský Transport Tycoon. 