Americká osmdesátá léta byla peklem na Zemi. Vůbec nebyla tak růžová jako květinová léta šedesátá, ani disco duhová jako hudebně nezávislá léta sedmdesátá a už vůbec ne obezřetně alkoholicky průzračná jako léta devadesátá. Když se nad touhle dobou podivností zamýšlím, mám pocit, že si nevybavím nic pozitivního, co by tahle dekádní propast přinesla. V éteru vládly neskutečně ujeté vypalováky typu „Safety dance“, „Like a virgin“ a „Land of confusion“ , na které ve velkých podzemních garážích tančila ta nejroztodivnější smečka dekadentů tvořená zčásti kovanými heavy metalisty, zčásti dogmatickými punkery a zčásti v drahých oblecích se kroutících členů vyšších platebních vrstev, ať už teoretických ekonomů, makléřů či univerzitních profesorů. To vše v té samé chvíli, kdy na chodnících nad jejich hlavami začaly nad jednotlivými čtvrtěmi pomalu ale jistě zatínat pěsti menšinové gangy s vlastní subkulturou a pravdou a prostituce a squatování se stávalo běžnou součástí každé stanice metra či delší ulice v každém větším městě.
Jestli byly USA kdykoliv během své existence blíže obrazu dokonalé anarchie a syrovosti, než v „osmdesátkách“, pak mi klidně seberte poslední cédéčko od Queenů, protože já tvrdím, že ne. Právě v této době byla za celou druhou polovinu dvacátého století nejpatrnější sociální propast, mezi majetnými, kteří řídili neviditelnou ruku trhu ze svých vyhřátých kanceláří na Wall Streetu a zbytkem osazenstva Nového světa, který často třel bídu s nouzí. Existovala ale jedna věc, která v této utopické společnosti byla k dispozici jak pro bohaté, tak pro ostatní. Fet.
Někdy během roku léta páně 1984 se Lauren Crackwellová, častá feťačka a občasná prostitutka po krátkém modrém tripu zase probudila u sebe v šatníku. Probudil ji neurvalý křik nějakého kojence v jejím obýváku. Sama nevěděla, kde se tu to děcko vzalo a nevěděl to ani Laurenin věčný přítel Blowey, což je duch či iluze, to ona sama taky neví, nějakého dealera. Věčně sťatá Laura, která už i svému řemeslu dávno zapomněla, má jedinou vyhlídku do tohoto skvělého dne. Musí najít další crack a pořádně se nakopnout, než jí tenhle svět začne připadat víc snesitelný, než si může dovolit. To je už ale na hráči.
Crackwell Unhinged je hrou, která mě uchvátila. Plně dabovaná point&click adventura s velmi koukatelným grafickým zpracováním a úsměvným příběhem a dialogy. To tedy v případě, že vám nedělá problémy drsnější vyjadřování a vpravdě černý humor. Jedinou výtkou, kterou bych mohl hru počastovat, by bylo to, že je velmi krátká. Pět až osm minut a konec. Za své brilantní ztvárnění a zábavu, kterou ale přináší si velmi kladné hodnocení zcela jistě zaslouží.