Crazy Pong - šílený míček řádí

Když se hra šije horkou jehlou, je to na výsledku většinou značně patrné a o Crazy Pongu by se dalo tvrdit, že je právě takovou freewarovkou. Přesto si své přiznivce díky netradičnímu pojetí určitě najde.

Za tři roky recenzování her pro Plnéhry mýma rukama prošlo už tolik variací známých klasik, že si až občas říkám, zda ještě má smysl, aby tvůrci vytvářeli a ze svých dílen chrlili další a další. Osobně jsem přesvědčen, že zřídkakdy propracované freewarovce nechybí ani tak dobré technické zpracování či důraz na hratelnost, nýbrž právě originální idea v pozadí. Tvůrci si nicméně myslí něco jiného a stále na inspiraci starými, leč ověřeným úspěchem lákajícími nápady velkou měrou sázejí při tvorbě svých virtuálních dítek.

Tým MonySoft stojící za vznikem nové české variace na klasiku, která před lety dostala jméno Pong, je také strůjcem tohoto mezi vývojáří dosti častého přesvědčení. Od jeho nové hříčky Crazy Pong tak už s ohledem na jednoduchost předlohy nelze čekat nějaké zběsilé návaly originality, natož pak žánr osvěžující vychytané úpravy - tenhle Pong je jednoduše předělávkou toho "historického" v mírně renovovaném kabátku, nic víc, nic míň.

Je na něm bohužel znát nejen to, že jeho tvůrce při výrobě své hříčky nekladl důraz na žádné originality, ale i to, že hru šil horkou jehlou a snažil se ji dokončit co nejrychleji, ať to stojí co to stojí. Hra je tím pádem plná nelogičností a chyb, které by se při pečlivé tvůrčí práci daly jinak "vychytat". Nehledě na to, že při jejím doslova minimalistickém rozsahu by nebyla nějaká hodinka dvě strávené dolaďováním sepsaného kódu žádnou zátěží navíc.

Crazy Pong nabízí hráči tutéž základní myšlenku jako původní Pong, tedy pinkání "míčku" mezi dvěma stranami obrazovky pomocí malé odpalovací základny, kterou lze v rámci hrany obrazovky pohybovat. Pro méně zdatné "pálkaře" je tu jednoduchá, pro ostatní pak normální a vysoká obtížnost. Její nastavení bohužel ovlivňuje snad jen rychlost pohybu protihráčovy pálky a zároveň rychlost s jakou míček pendluje mezi stranami obrazovky i rychlost (zde spíše pomalost) pálky vaší. Nedokonalost rozdělení obtížností je evidentní hned po několika hrách, kdy na tu úplně nejvyšší prakticky nemáte šanci bodovat (počítač je jednoduše tak dobrý, že nepustí ani jednu ránu), tím spíš, že míček se podle hesla "crazy" (šílený) v názvu hry chová s despektem k fyzikálním zákonům. Na obtížnost normální se mi občas podařilo zabodovat, ovšem spíš než o úmysl šlo o čirou náhodu. Jinak o ní platí totéž co o té nejvyšší, ovšem s tou výjimkou, že prohráváte znatelně pomaleji.

Řeknete si, že v takové situaci je tedy nejlepší si nastavit obtížnost nejsnazší, která by snad mohla být jakž takž vyvážená. Chyba lávky - na nejnižší obtížnostní úrovni se počítač chová jako retardovaný blázen, který se ani náznakem nesnaží míček trefovat a výhra nad ním je tak otázkou několika málo sekund hry. "Normálním" hráčům, kteří nemají z neustálého hraní akčních her vytrénované reflexy a brilantně zvládnuté umění ovládat klávesnici tedy Crazy Pong nenabízí příliš prostoru si hru opravdu užít a to je myslím jeho nejpodstatnější nedostatek.

Stranou jsme nicméně ponechali ještě fakt, že ani technické zpracování téhle freewarovky není na nijak ohromující úrovni a jedno pěkné pozadí to už rozhodně nezlepší. Jak je u tohoto typu her doslova tradicí (u většiny z nás nevítanou), ani zde nemůže chybět brumlající MIDI muzika, v níž se skrývají toliko čtyři známé melodie, které můžeme občas slýchat v českých rádiích (asi nejzdařilejší je titulní melodie z Policajta z Beverly Hills). Celkově vzato je tedy Crazy Pong dosti nepropracovanou a neoriginální záležitostí. Věřím však, že se leckomu může zalíbit dokonce natolik, že jí věnuje i pár minut svého volného času. Ostatně - každému podle jeho vkusu.