Cubik’s Rube - pro chytré hlavičky

Měli jste už pocit, že jsme trošku zapomněli na milovníky žánru logických her? Nebojte se, i pro ně přinášíme hru, která by je měla potěšit. Žádná akce, žádná autíčka či zabíjení příšerek. Nažhavte své mozky a ozkoušejte si je na Cubik’s Rube.

Patříte mezi milovníky žánru logických počítačových her? Zdálo se vám, že vás poslední dobou zanedbáváme? Nebojte se, i pro vás dnes přinášíme něco, co by mohlo alespoň na čas ukojit váš hlad po herních titulech, u kterých je zapotřebí potrápit mozkové závity. Nenechte se ale zmást názvem - já jsem si jej také musel přečíst dvakrát, abych pochopil, že se nejedná o „simulátor“ slavné Rubikovy kostky. Hra se totiž nejmenuje Rubik’s Cube, ale Cubik’s Rube. Nejedná se o překlep, ale o autorovu hříčku se slovy (rube znamená prosťáček, vesnický balík).

Hru samotnou asi velice dobře znáte, před lety ji bylo možné koupit v každém hračkářství (v plastikové, neelektronické podobě), později se dostala na počítače, fungují na jejím základě mnohé screensavery či žertovné prográmky, nedávno dokonce pronikla i na mobilní telefony. O co že se jedná? Čtvercové či obdélníkové hrací pole máte rozděleno na x políček, na kterých je x-1 očíslovaných destiček. Jak již asi tušíte, poslední políčko je prázdné, díky čemuž můžete s destičkami omezeným způsobem pohybovat, a vaším úkolem je seřadit všechna čísla tak, aby šla pěkně od jedničky přes dvojku, trojku atd. až do číslice nejvyšší.

Pokud vám ještě není jasné, o čem to tady sakra mluvím, podívejte se na okolní screenshoty ze hry Cubik’s Rube. Už si vzpomínáte? Tak výborně, alespoň se nemusím dále rozepisovat o tom, jak hrát, a můžu se soustředit na to, abych vám trochu přiblížil prvky, které z této freewarovky dělají titul, který byste si neměli nechat ujít.

Zaprvé to je grafické zpracování a ovládání. Plocha Cubik’s Rube je poměrně hezky ztvárněná a nijak vás neruší ani nebodá do očí. Protože má ale každý z nás jiný vkus, připravili nám tvůrci jedenáct různých barevných vzorů, mezi kterými si můžete libovolně přepínat. Destičky pak neposouváte šipkami, což by po chvíli vedlo zákonitě k zauzlování prstů a následné nepřekonatelné křeči, ale vystačíte si s pouhým klikáním myškou.

Dále zde máme různorodost, rozsah a vtipnost hry. Ne, nedělám si legraci, všechny tyto prvky se v Cubik’s Rube objevují. Jak? Různorodost a velký rozsah jsou zajištěny nejenom zmíněnou měnitelností pozadí (to by bylo trošku málo), ale hlavně tím, že je zde celkem dvanáct úrovní, ve kterých si můžete ozkoušet své kombinační a logické schopnosti. Úrovně jsou očíslovány od jedničky do dvanáctky, přičemž toto číslo určuje počet kostiček na hraně čtvercového hracího pole. Dvanáctka má tedy 143 dílků, zatímco jednička... jeden. Ano, je to tak. A kde je ona vtipnost? V označení úrovní. Každá má totiž svůj podtitulek - zatímco ta nejtěžší má označení „Připojen k mainframu!“, nejjednodušší se honosí názvem „Homerova úroveň“. Netřeba asi upřesňovat, o jakého Homéra se jedná. Při jejím spuštění se vám objeví varovná hláška, jestli se opravdu chcete snížit na Homerovu úroveň. Pokud kliknete, že ano, objeví se vám jedna jediná kostička a zpráva „Fajn, tak tohle jste dokázali“.

No a posledním kladem Cubik’s Rube je skutečnost, že nezabírá celou obrazovku. Proč to považuji za výhodu? Protože většina her tohoto žánru se spouští v práci, když není zrovna co dělat, nebo ve škole, když je výklad příliš nudný, a v těchto situacích je nutné, aby bylo možné hru co nejrychleji schovat pod nějaké nezávadné okno (třeba Winword, Excel, nebo alespoň Průzkumníka, víme, jak to chodí :o) ). To zde není žádný problém. Tak proč si Cubik’s Rube nestáhnout a nepustit se do nikdy nekončícího přesunování malých kostiček?