Klasické adventury svým konceptem mají ze všech druhů her asi nejblíže ke knižním příběhům. Vychází to z jejich povahy, kdy předkládají střízlivý příběh logickým způsobem a tedy jsou knihám nejvíce podobné. Adventury a knihy oplývají podobnými schématy a způsoby, jak vyprávějí svůj děj. Příběh je to, co vás má udržet číst, či hrát. A pokud se stane, že děj za moc nestojí, bývá to špatné.
Pokud vám nic neříká spojení slov "Death Note", můžete zoufat, že jste tento podařený japonský anime seriál minuli, ale rozhodně nemusíte zoufat, že tím minete i spojitost dnes recenzované hry s tímto seriálem. Pro vysvětlenou však by bylo záhodno alespoň nastínit problém. Death Note je příběh japonského studenta Lighta, který jednoho dne nalezne opuštěný deník boha či spíše jakéhosi démona smrti. Když do tohoto deníku napíše jméno, dotyčný zemře. Light najde zalíbení v "očišťování světa od zločinců", jejichž jména do deníku v zájmu humanistického ideálu píše, avšak brzy se to vše nějak vymkne z jeho rukou. Japonská policie povolá nejlepšího (a nejdivnějšího) detektiva kulhajícího po tomto světě, jehož jméno se skrývá za tajemným písmenem "L" aby Kiru, jak policie Lightovi říká, dopadl. V anglii během toho, v jednom zapadlém sirotčinci pro zvláště nadané děti, vyrůstají a studují budoucí pomocníci, či chcete-li nástupci tohoto detektiva, kteří posléze mají v seriálu také své úlohy, ale to již pro nás není důležité. Důležité je, že nejlepší z těchto studentů jsou Mello a Near a právě do role prvně jmenovaného se v "D.Nd: Poisoned" ponoříte.
Hra je tedy jakýsi prequel k seriálu, či se možná odehrává souběžně. Pravdou je, že kromě inspirace nemá seriál se hrou mnoho společného. Možná se vám zdá, že mnou popsaný příběh je docela kvalitní (a to skutečně je), ale hra z něj nečerpá kromě několika zmínek o "L" vůbec nic. Příběhové pozadí hry je následovné: Mello nemá rád Neara, protože je lepším studentem než Mello. Šok pro něj tedy způsobí fakt, že jejich vychovatel a učitel jim udělí společný úkol, při kterém musí společně studovat v knihovně. Toť vše. Skutečně. Není nic víc. Příběhově hra skutečně "smrdí", ale zpracováním to zrovinka také nedohání. Statické obrazovky (ano, pěkně kreslené, ale pořád statické) s dvěma hovořícími postavami a dialogové okno ve kterém se za celou hru možnost volby dialogu objeví všehovšudy pětkrát je docela málo na to, aby se člověk u hry udržel. Mou informaci o četnosti možnosti volby odpovědi v dialozích berte s nadhledem, neboť se mi asi třikrát stalo, že při rychlém přepínání nudného textu mezerníkem jsem si nestačil všimnout, že jsem měl možnost něco vybrat. Ale můj typ je, že víc než pět dialogových možností vždy ze dvou možných odpovědí se ve hře nenachází. Pravda, v závislosti na odpovědích se dočkáte jednoho z více možných konců, přičemž můžete Mella a Neara sblížit (intimně), nebo ještě více rozdělit (Můj případ. Na druhý, intimní konec jsem se potom musel kouknout na youtube.).
Tato možnost vícero konců avšak nezakryje fakt, že hra je nudná, nudná, nudná až běda. Ano, hraje k tomu stále nějaká hravá muzika. Ano, je to hezky kresleno a ano, pro fanoušky seriálu je to celkem motivace na víc, ale mým tipem je v tomto případě spíše procházka kolem vašeho domu. Sbalte se a vyražte se podívat někam k vodě, dokud je ještě v tekutém stavu. "D.Nd: Poisoned" vás spíše otráví.
