Ano, kvalita skutečně od prvního dílu stoupla. I když se může zdát vše na svém místě, přeci jen se autor poučil z několika málo drobností a opravil je. Na prvním místě je třeba zmínit několik přidaných prostředí. V prvním díle jsme měli totiž co dočinění jen s jedním jediným, což po chvíli hraní budí nepříjemný stereotyp, který prostě nemůžete zabít přepnutím se na mapu jinou. Proto autor pro případ této hry zvolil mapy hned tři. To není číslo nikterak velké a jak sami jistě poznáte, je doslova nedostačující. Na tu bídu, jaké jsme byli svědky předtím, je ale třeba výkon pochválit.
Horší je to již s atraktivitou zmíněných map. Ty nejsou zrovna nápadité a kromě několika málo prvků vlastně nenabízejí nic zajímavého snad až na desítky nepřátel, kteří se rojí ze všech okolních koutů. Zpočátku poměrně pomalu, ale časem pochopitelně začne přituhovat, až je v pozdějších fázích obrazovka zcela zaplněna nepřátelskými jednotkami a tam, kde snad zůstalo volné místo, na zemi nepochybně leží krvavá skvrna. Ty právě zůstávají po vámi zabitých protivnících. Další po vás důležitou informací je, že se již dále nevalí bezduše rovnou směrem k vám, jako tomu bylo dříve, Nyní jen tak bloumají po mapě a trochu nešikovně předstírají, že vás vlastně hledají. Přímo k vám se otočí a rozeběhnou až v momentě, kdy v jejich blízkosti začnete ohrožovat nějakého z jejich přátel. Naštěstí je k dispozici široký zbraňový arzenál, který začíná na jednoduché pistoli, pokračuje přes brokovnici až k samopalům ap. Kromě defaultního meče ale mají všechny omezený zásobník do něhož musíte sbírat projektily, které se čas od času objeví na herní obrazovce.
Sečtením všech výše zmíněných výrazných mínusů a radě drobných kladů vám jednoduchým výpočtem vyjde, že Death Cage 2 je takovým ani ne dobrým, ani ne zlým herním průměrem.