Akční RPG, které vás zavře do temné a hluboké kobky jsem už neměl dlouhou dobu čest hrát. Delver je zajímavou kombinací akční „rubanice“ s jemnými prvky her na hrdiny, který se jednoduše hraje naprosto skvěle. Dungeon je plný nechutných monster, které jen čekají, až do nich zaboříte svůj meč.
Dungeony dnes bohužel nejsou příliš v módě. Jistě si alespoň někteří z vás vzpomenou na přenádherné chvilky strávené u her jako Eye Of The Beholder, nebo třeba u dílů Might And Magic. Jakoby se autoři dnešních her báli, že modernímu hráči nebude meč, pár kouzel a hrdinů, jeden velký labyrint a spousta nepřátel stačit. Ruku ale na srdce: Jak se toto liší od dnešních her? Poslední skutečně velký dungeon, tedy RPG hra, která svého hrdinu uzavřela do spleti podzemních chodem, místností a uvalila na něj trošku klaustrofobní náladu, byl vynikající a nezapomenutelný Arx Fatalis. Pak se několik let vůbec nic nedělo a teprve v poslední době, kdy se na o své právo na život pere indie scéna se objevil třeba výborný Legend Of Grimrock. Nic ale naplat, stále jsou to jen a jen ozvěny kdysi bujného a životaschopného žánru.
Delver je dungeon. Není ovšem krokovací, neboť to se dnes moc nenosí. Svou náladou mi až nápadně připomíná atmosféru Minecraftu, čemuž možná trošku odpovídá i technická stránka hry, takže je možné, že právě odtud vítr vane. Hra obsahuje lehké RPG prvky, ale jinak jde skutečně víceméně o akční záležitost. Každá zbraň má svou statistiku: Kolik působí zranění, každé brnění naopak kolik obrany skýtá. Kromě zranění mají zbraně i rozdílnou rychlost a dosah a některé jsou očarované. Kouzlení probíhá zprvu pomocí hůlek, které mají omezenou kapacitu střel a posléze pomocí svitků, které jsou však poměrně vzácné. Kromě zbraní, brnění a třeba proviantu, který sem tam po snědení doplní krapet života, lze narazit na několik druhů lektvarů rozlišených barvou. Zatímco červený udělá to, co byste od něj čekali, tedy dodá krátkodobou regeneraci a doplní život, všechny ostatní lektvary mají různé účinky, které jsou zprvu neznámé. Člověk by řekl, že po vypití zlatého lektvaru otazníky u popisu jeho účinku zmizí, ale to ne. Jednoduše je na hráči, aby si pamatoval, co která lahvička dělá.
Hráč víceméně v každé místnosti narazí na nějaké nepřátele, takže jeho meč si moc neodpočine. Tzv. „drop rate“, tedy pravděpodobnost, že ze zabitého nepřítele vypadne něco použitelného je zde velmi vysoká, krom toho se v každé chodbě na podlaze valí spousta mečů, brnění a podobně. Díky omezenému inventáři je potřeba věcmi moc nešetřit.
Zajímavou věcí, která mě zarazila, jsou jakési „glyfy“, nebo řekněme značky, které se sem tam vyskytují na podlaze. Jsou jich podle všeho dva druhy: První je teleport, který vás hodí klidně na druhou stranu úrovně do místnosti plné nepřátel a druhý je v podstatě past. Oba ale vypadají stejně. Je tedy nasnadě je buď všechny vytrvale obcházet a nevěnovat jim pozornost, anebo, když na nějaký narazíte, hodit do něj nějaký předmět. Pokud předmět zmizí, je to teleport. Pokud ne, je to past a tudíž dokud předmět nezvednete, je past deaktivována. Tuto taktiku lze samozřejmě používat i proti nepřátelům.
Delver je velmi slušným RPGčkem. Je akčnějším, ale to mu jen prospívá. Neobsahuje řádné vyloženě hmatatelné chyby, kromě jedné: Když zemřete, musíte začínat od začátku. Hru jde uložit, to ano, ale při smrti se hráči vymaže veškerý jeho postup i s uložením. Není to ani tak chyba, spíš záměr autorů, ale smysl toho mi trochu uniká. Dalo by se lamentovat nad tím ,že by nepřátelé mohli být chytřejší, že RPG prvky by mohly být významnější a že design jednotlivých levelů by mohl být komplexnější. Na tu poslední výtku ale odpovídám jednoduchým faktem. Delver své úrovně pokaždé náhodně generuje. Nikdy tedy neprocházíte stejnou místnost. Sláva dungeonům!
