Desert Run - projížďka v poušti

Líbí se vám představa, že jste sami v liduprázdné poušti, okolo vás jen hromada šutrů, pár seschlých kaktusů a partička nepřátelsky naladěných androidů, zatímco vy sedíte v letadýlku otočeném čumákem dozadu a snažíte se najít smysl života ve sbírání zlatých hvězd? Pak je tu pro vás Desert Run.

Při psaní článku o hře, jako je Desert Run, má člověk prakticky jen dvě možnosti - buďto bude mlžit ve snaze neodradit čtenáře a potenciální hráče nebo prostě už v úvodu přizná pravdu a zapříčiní tak odliv tří čtvrtin soudných lidí, kteří si po přečtení první věty raději kliknou zase někam jinam. Hodila jsem si korunou, který přístup zvolím dneska a ejhle… mám mluvit pravdu (škoda, i mlžení mívá obvykle něco do sebe).

Takže tedy Desert Run. Zapomeňte na všechny představy, které se vám snad vybavily, když jste si název hry přeložily do češtiny. I když… on ten název zas tak zavádějící není, vlastně je docela výstižný, ale málokdo si pod ním představí ten minimalistický přístup, který autoři zvolili. Skutečně se jedná o jízdu v poušti, ale je to jízda absolutně sólová, kde v podstatě není s kým závodit, leda s vašimi pronásledovateli, kterým ale nejde o vítězství - jde jim o vaši smrt.

Abychom to ale vzali popořádku - na začátku hry dostanete k ovládání malé rudé vznášedlo, které vypadá přesně jako letadlo otočené čumákem dozadu. Manipulace s ním vskutku nevyžaduje vlastnit vysokoškolský diplom - šipkou doprava a doleva se zatáčí do patřičných směrů, šipkou nahoru se přidává a plyn a šipkou dolů se plyn ubírá. Žádnou jinou klávesu nepotřebujete. S tímhle rudým ďáblíkem se ocitnete na poušti a vaším úkolem je se po té poušti projíždět a sbírat předměty. Předmětem nejdůležitějším je zlatá hvězda - po vašem okolí je jich roztroušených jedenáct a jakmile se vám je povede všechny vysbírat, máte vítězství v kapse.

Že vám to zní moc jednoduše? Nenechte se zmást bezstarostným tónem, kterým o tom mluvím. Představte si, že kromě hvězd se v terénu vyskytuje i bezpočet ohavných černých balvanů, které jakoby vaše vozítko magicky přitahovaly - nemusím snad zdůrazňovat, že náraz znamená smrt a tři smrti znamenají konec nadějí na vavřínový věnec. Šutry ale nejsou to nejzákeřnější, co vás v poušti čeká. Mnohem aktivnějšími nepřáteli jsou androidi posazení do dalších vznášedel, kteří na vás najíždějí s celkem nechutnou přesností (tedy pokud stojíte, pokud se pohybujete, ve většině případů se jim vyhnete). Opět platí pravidlo, že střet s androidem je pro vás smrtelný. Posledním zajímavým předmětem v jinak holé poušti jsou tankovací stanice - věřte tomu nebo ne, ale pokud jimi v pravidelných intervalech neprojedete, vaše vznášedlo sebou brzo zacuká a bezmocně klesne k zemi, kde s totálně vyschlou nádrží zůstane ležet a opět tak zmaří všechny vaše naděje na umístění v tabulce High Score.

A jak se to celé hraje? Především nudně - lítat po jednolité žluté ploše možná mohla být zábava před deseti lety, ale dneska už to moc nikoho neuspokojí. Podezírám autory z toho, že byli líní vytvořit nějaké nápaditější prostředí, kde by se kromě šutrů a kaktusů (na kaktusy bych málem zapomněla, jsou jeden jako druhý a ve hře plní tutéž úlohu jako balvany) vyskytovaly i jiné věci. Pokud vás nějak rajcuje, že si můžete přepínat pohled kamery mezi třemi různými typy (isometrický, seshora a zpoza vznášedla), tak tady tu možnost opravdu máte, ale jestli vám to vynahradí všechny ostatní neduhy,o tom bych vážně pochybovala.