Tým šesti talentovaných programátorů, šesti grafiků, několika designerů a dalších členů si zhruba před šesti měsíci podali ruku na to, že za období půl roku se pokusí vytvořit hru, která by byla natolik výjimečná, že by se mohla s klidem poprat s obrovskou konkurencí na Independent Game Festivalu, asi největší a nejprestižnější soutěže světa pro nezávislé autory. Do boje samozřejmě nemohli jít s tuctovou akcí, proto na počátku všeho stál nápaditý koncept. A ten se myslím povedl ve velkém stylu.
Na začátku stojí příběh o skupině dětí, které napadla celosvětově hodně nepříjemná epidemie. Není sice smrtící, ale děti jejím vlivem upadají do kómatu. A jak to tak bývá, zasáhne to celou populaci s jedinou výjimkou a tou jste vy. Stáváte se tedy dítětem, které musí zachránit celý svět, váš nízký věk ale při průchodu hrou prakticky nezaznamenáte. Hrdina má za úkol přijít na to, co je za vznikem této epidemie a samozřejmě ji také zastavit. Kdo si představuje bitvy s poč
etnými monstry, bude možná trochu zklamán. Na druhou stranu ale i potěšen, protože na to Devil's Tuning Fork jde podstatně lépe.
Poté co vás hra naučí základní kroky v herním prostředí, dá vám do rukou zbraň nebo spíše oči. Proč oči vám bude poměrně jasné poté, co se ocitnete v absolutní tmě. Hra je totiž udělaná tak, abyste kolem sebe neviděli nic nebo jenom hodně málo a „rozsvítit“ si můžete až jedinou zbraní a předmětem zároveň. Má tři cípy a jedná se o předmět v jehož možnostech je vytvářet zvukové vlny. Ty se následně šíří prostorem a osvětlují ho, takže vidíte stěny, vidíte předměty před vámi, které rezonují v bílých pruzích a barvách, které obtahují ty nejpotřebnější obrysy. Lépe uvidíte plyšáky, kteří místo bílé získávají rudou barvu a jsou tedy lépe vidět. Tyto plyšáky musíte získat a posbírat, abyste si na 
svou stranu získaly děti, které vás pustí dál v rámci hry.
Devil's Tuning Fork je po herní i obsahové stránce zajímavou hrou. Graficky jde o velmi pěkně provedenou hru, kde si užijete levely s různě se objevujícími předměty, s nimiž je možné zvukově i dále interagovat. Příkladem je gong, který ale rozezníte ne přímým zásahem, ale odrazem od dalšího speciálního předmětu. Zpočátku jsou umístěny blízko sebe, později si ale užijete dostatek zábavy i jejich hledáním po zdech a podobně. Toto je bohužel ale tak jediný interaktivní předmět, na který narazíte. Kdyby autoři přitlačili i v této oblasti, bylo by hodnocení nepochybně ještě o něco vyšší. I tak se rozhodně nejedná o hru masovou, ale spíše o záležitost pro ty, kteří rádi v herní oblasti testují nové a zdařilé nápady. Budeme projektu držet palce na letošním IGF.
