Diktátor – humorná strategie se vrátila

Nový titul od Mystery Studia potěší milovníky humorných strategických her. Obstát v roli diktátora v banánové republice a udržet se co nejdéle v křesle není vůbec snadné – je to ale velká zábava…

Victory Software je tým, jenž je spojován prakticky jen se dvěma hrami – obě však byly ve své době a jsou i dodnes masově oblíbené, hrané a nesčetněkrát kopírované. První je lechtivá textová adventura Playboy, jejíž moderní a takřka k dokonalosti dovedenou verzi prezentuje kupříkladu nedávno vydaný Playboy 2003: Poslední úlet, druhým titulem historického významu pak je strategická hra Diktátor. Do světa banánové republiky, v níž právě proběhl převrat, zavede hráče též stejnojmenný remake z dílny plodného týmu Mystery Studio. Autor převzal prakticky v původní podobě námět originálu, překopal však interface a vše rozdělil do Windowsovských oken a doplnil o několik artworků a krátké hudební stopy.

Herní systém Diktátora je prostý. Hráč se stává neomezeným vládcem v malé zemičce, kterou však z osmdesáti procent ovládají partyzáni a která je obklopena Spojenými státy, SSSR, Moravou a Cigánií – velmocemi, s nimiž je potřeba jakž takž vycházet. Cílem je udržet se co nejdelší dobu ve svém křesle, přičemž hra se počítá na měsíce – jednotlivé tahy. V každém tahu může hráč provést jednu akci, na výběr je pak z řady různých typů. Globálně jde o to udržet na uspokojivé hodnotě spokojenost jednotlivých skupin obyvatel ve státě – rolnictva, dělnictva, ale též inteligence, chudiny, policie, či armády – a zanedbat nelze ani vlastní tajnou policii a osobní ochranku. O tom, jaký je vztah jednotlivých skupin k vládci, se hráč dozvídá každý tah pomocí zprávy tajné policie (bohužel není zadarmo, ale vyplatí se i tak si ji prohlédnout).

Mezi možnosti, které diktátor má, patří jednak osobní – jít na pivo, koupit si psa, skočit na internet nebo se oženit, které nemají výrazný praktický efekt. Mezi nejčastěji používané patří následující záložka Dotace. V nich je možné určitou peněžní částkou podpořit některý ze sektorů a naklonit si tak určitou skupinu obyvatel a zároveň posílit její vliv ve státě. Jen je třeba mít dost peněz… :o) Následují války – útočit je možné na partyzány a Cigánii, pozor ale na následné odvety. Válčení se obecně příliš nevyplatí, neboť je třeba držet silnou armádu. Mezi politické možnosti patří prodání cigánů do otroctví, velice užitečná a finančně výnosná varianta, povýšení velitele armády, mírová cesta po světě, či reklamní kampaň. Ekonomické možnosti zahrnují znárodňování, upgrade techniky, ekonomické reformy, ale též půjčky od velmocí, a konečně jako bonus je zde možnost změnit pohlaví či spáchat sebevraždu.

Hraní Diktátora je zábavné zejména díky obrovskému množství náhodných událostí, které zpestřují každý tah. Jednotlivé skupiny obyvatel žádají o speciální účelové dotace, čas od času se přihodí nějaké neštěstí, které vytáhne něco peněz ze státní pokladny, okolní státy či partyzáni se rozhodnou na banánovou republiku zaútočit, někdo vyprovokuje vzpouru, puč, či něco zasáhne do soukromého diktátorova života – je toho mnoho a vyjmenovat všechny možné okolnosti, jež mohou ovlivnit průběh vlády, by bylo na hodně dlouho. Oproti původnímu titulu Diktátor od Mystery Studia nabízí snad ještě větší variabilitu a neztrácí na vtipnosti ani rasové nekorektnosti (občané romského původu se dost možná drsným vtipům na své osoby nezasmějí…). Ale nebuďme zbytečně moralističtí. Hrát Diktátora je stejná zábava jako kdykoliv předtím a mírně zlepšené audiovizuální zpracování je jen příjemnou třešničkou na dortu. Tomáš Mlčoch odvedl nikoliv bezchybnou, ale rozhodně velmi dobrou práci…