Na internetu lze nalézt řádově stovky českých textovek. Povětšinou se jedná o dosti chabé záležitosti odehrávající se ve školním prostředí s plytkým příběhem, hafem pravopisných chyb, naštěstí aspoň krátkých a přímočarých, takže u nich člověk nepromarní zbytečně mnoho času. Čas od času se objeví nějaká zajímavá, skutečně zábavných a kvalitních textovek je ale málo. Hry od Victory Software nicméně mezi ně patří. Kdo by neznal Playboye, lamače ženských srdcí, který fascinuje freeware vývojáře dodnes svou programovou jednoduchostí a přitom chytlavostí? Diktátor je o něco méně známým titulem, na druhou stranu, kvalitou a humorností Playboye dalece předčí a je ostuda, že až dosud na Plných hrách zcela chyběl.
Diktátor je strategickou hrou, která postaví hráče do role právě dosazeného diktátora v jisté banánové republice, která trpí mnoha problémy. Ekonomika je prodělečná, část provincií zabírají partyzáni, další část tak trochu rasistický stát Cigánie, své kolonie tu mají světové velmoci USA, SSSR a Morava. Cílem je jednak dostat se z ekonomické krize, jednak uspokojit rozdílné skupiny obyvatel, jednak ochránit vlastní osobu před atentátem či komunistickým pučem, jednak stát před invazí partyzánů či jednotek Cigánie – a při tom všem si pokud možno ulít co nejvíce peněz do vlastní kapsy. Není to jednoduché, takže si pojďme probrat, jaké možnosti Fidel Castro v Diktátorovi má.
Hra se odehrává na tahy, na začátku vám vždy nabídne ekonomickou bilanci (kolik peněz je v pokladně, kolik tam přibylo a ubylo), pak je možné si vyvolat za 20 dolarů zprávu tajné policie, která poučí o oblíbenosti diktátora u jednotlivých skupin obyvatelstva. Následují různé události, které se v průběhu měsíce (1 tah = 30 dní) staly – může jít o živelné katastrofy, pokusy o puč, napadení některým z nepřátel, vzpouru určitých skupin lidí či žádosti o zvýšení platů či modernizaci technologií. Pak může diktátor provést jednu z mnoha možných akcí, které ovlivňují jeho setrvání na vládnoucím postu.
Poněkud navíc jsou možnosti osobní jako zajít si na pivo či oženit se. Užitečnější je už druhá kolonka v menu – dotace. Dotace lze poskytnout armádě, policii, tajné policii, dělníkům, rolníkům, inteligenci, chudině a dalším skupinám. Je to drahá záležitost za 500 dolarů, ale zvýšý radikálně oblíbenost u té které skupiny a navíc může i zlepšit její ekonomický či vojenský výkon.
Peníze lze získat i válkou. Cítí-li se diktátor doma pevně v kramflecích, může podniknout vojenskou akci buď proti partyzánům, nebo proti Cigánii, na kolonie velkých států útočit nelze. Velmoci se ale do boje mohou zapojit různými druhy podpory na jedné či druhé straně a je tedy dobré s nimi udržovat slušné vztahy. Při boji si hra vypočítá sílu obou stran a po chvíli rozhodne, kdo zvítězil, samotný průběh ovlivňovat nelze. Trochu loterií jsou i válečné náklady, které se mohou vyšplhat do astronomických částek a jen málokdy je přímý zisk z rabování převýší, boji se ale získávají nové provincie, které přispívají do státní pokladny, což se samozřejmě dlouhodobě vyplatí.
Politické možnosti jsou pouze čtyři a jsou značně rozdílné. Dosti samoúčelné je povýšení velitele armády, za což je diktátor odměněn prakticky jen malým peněžitým dárkem, vcelku k ničemu je pak i mírová cesta po světě, která je výstižně popsána jako užívání si za státní peníze. Užitečnější už je prodání Cigánů do otroctví (ne, Diktátor vůbec není rasistická hra :o), neboť za spoluobčany romské národnosti lze utržit až několik tisíc, které se jistě v pokladně neztratí. Reklamní kampaň pak v určitých chvílích může pomoci zvýšit popularitu diktátora, ale je to risk, neboť se často stává, že je zcela neúčinná.
V oblasti ekonomiky lze zavést nepopulární, ale účinná opasky utahující opatření, znárodnit těžký průmysl, což taktéž přinese něco málo do pokladny, obnovit strojový park, což je investice do budoucnosti, či si půjčit nějaké peníze od velmocí. Čistě pro legraci jsou pak poslední možnosti v kolonce Jiné, které nabízejí změnu pohlaví či sebevraždu.
Diktátor je hra rychlá, dynamická a velice obtížná. Navíc je dost na náhodu, protože o setrvání či nesetrvání v křesle rozhodují často náhodně generované boje či puče. Přesto či možná právě proto je to neuvěřitelná zábava, něco jako hazard, uspět je velice těžké, ale když se to povede, pocit z dobře vykonané práce je naprosto perfektní. Přestože nemá bombastickou grafiku a nepatří k nejnovějším a nejpropracovanějším dílům freeware produkce, dokáže Diktátor pobavit, chytit a zabít spoustu "drahocenného" času. Stažení stokilového instalačního souboru je proto povinností.
