Přehnaná sebedůvěra a mocné ambice stojí na počátku každého velkého pádu. Odvážím se tvrdit, že i na počátku District Jobu bylo nějaké zvolání ve smyslu "však já všem ukážu, jak se má dělat správná hra". Bohužel, těch několik málo dobrých her na freeware poli lemují nesčetné řady dalších herních katastrof, a ani slovenský District Job se do přehledu nejlepších slovenských games určitě nedostane.
Přitom základní zpracování nezní špatné a obsahuje většinu esenciálních prvků série GTA. V pohledu shora máte zpracováno několik měst, v nich možnost vypůjčit si od jejich obyvatel kterékoliv přibližovadlo a použít ho na plnění mnoha misí a submisí (nechybí taxíky!). Ani jedna z těchto featur ovšem bohužel není dotažená do konce a k průměrnému hodnocení se District Job vyškrábal spíše díky velikosti svého konceptu.
Prvním problémem jsou už města a jejich zpracování. K dispozici je na počátku hry New York, Los Angeles a Miami, později se můžete dostat i tří dalších metropolí. Vedlejší screenshot můžeme využít k popisu problémů level designu. V levém horním rohu je minimapa, která dává onomu prefixu 'mini' zcela nový význam. Soudím-li z ní, herní města nemají moc společného s topografií svých skutečných jmenovců. A i kdyby ano, neobjevil jsem bohužel žádné památky typu Socha svobody, nápisu HOLLYWOOD nebo příbytku Dextera Morgana.
Dále si můžete povšimnout stínů, které jsou vrhány věžáky. Rychlý průjezd takovou alejí budov by mohl u leckoho spustit epileptický záchvat – jinými slovy, grafika je neúnosně repetetivní. V neposlední řadě je tu také ten problém, že území vypadají spíše jako kdyby jimi prošel mor – častokrát se budete při projížďce takzvaným velkoměstem cítit spíše jako doktor Robert Neville.
Zároveň platí, že minimálně základní questy všech tří měst jsou totožné. Je jedno, jestli začínáte ve Velkém jablku nebo na prosluněné Floridě, mise jsou stále stejné a postrádají jakýkoliv spojující příběh. Je možné, že po pěti hodinách hraní se District Job zlomí a nastoupí epický děj o válce mafií a – ale pochybuji o tom. A díky zmiňovanému vylidnění i teoreticky kvalitní mise ztrácejí na zábavě. Pokud máte za úkol ukrást policejní vůz a ani po deseti minutách jezdění ulicemi jste stále na žádný nenarazili, je to problém i kdyby zbytek hry byl na vysoké úrovni. Což není.
Problémy technického rázu pak zakončuje dementní fyzikální model celého vozového parku. Stačí odřít bok auta o jediný pixel omítky mrakodrapu a vůz se zastaví. Co víc, auto stačí třikrát ťuknout, a máte požár na střeše. Doslova. Honičky tak přicházejí o poslední zbytky dynamiky. AI samozřejmě na detonující vozy nereaguje a byl jsem svědkem situace, kdy do vybuchující kolony přijížděly stále nové a nové auta. Ve světle těchto problémů pak už fakt, že přibližovadla moc zajímavá nejsou, zcela zapadne.
Je fakt, že občas se hře podařil typický trademarkový moment á la GTA. Například, když jsem se při rutinní misi ocitl pod palbou nepřátelsky naladěného gangstera a musel jsem se vozem zoufale proplétat z (nečekaně vytvořené) dopravní zácpy, přičemž to celé skončilo v úprku po svých z detonujících vozů. Statisticky však takové okamžiky tvoří asi tak 1% celkového hraní, takže i při nejlepší vůli se District Job dostává do šedivé a v tom nejhorším smyslu průměrné ligy. Příště by to chtělo méně náročnou látku a více betatestu.
