Kulaté vajíčko Dizzy je hrdinou, který pomalu ale jistě zapadá hluboko v osmibitové a amigové minulosti interaktivní zábavy. Naštěstí je stále v herním vývojářství aktivních dost jeho skalních fanoušků, kteří nedovolí, aby jej pokryly prachové vrstvy a nejrůznějšími parodickými či ortodoxními remaky jej přivádějí opět na světlo boží, i když třeba jen před publikum na volně šířitelné scéně. Do soutěže významného serveru Remakes.org pro rok 2004 se zapojil kupříkladu tým Crystal Fusion Software – a jako cíl svého předělávacího snažení si vybral vůbec první hru, ve které sympatické, věčně usměvavé a zábavným způsobem na nožičkách poskakující vajíčko Dizzy vystupovalo. 
Remake zachovává příběhovou linku, stejné jsou i prostředí a hádanky, ale audiovizuální provedení se od dob ZX Spectra sira Cliva Sinclaira posunulo přece jen o poznání dál. Dizzy remake v novém je tak skvělou příležitostí, jak si oživit vzpomínky, ale zároveň i bezvadnou logickou arkádou sám o sobě…
Dizzy 1 vypráví stejně jako všechny následující díly pořádně střelený příběh. Dizzy se prochází strašidelným lesem, hledá borůvky, jahody, květiny a kousek klacku, z nějž by se dala vyrobit hůl, když odhalí podivný kámen. Na něm je zapsán recept na magický nápoj jménem Alestowuffober, který krom jiného může jako jediný zničit zlého čaroděje Zaka. Tenhle padouch nejenže se samozvaně chopil vlády nad krajem, ale rozsévá strach nad celou Dizzyho vesnicí. 
Mění lidi ve starochy, oslepuje muže a ke všemu přivolává déšt každou neděli na tradiční kriketové zápasy. A nyní má konečně vajíčko příležitost pomstít se a zachránit kraj před jeho krutovládou… Cílem hry tak logicky není nic jiného, než posbírat několik podivných ingrediencí a vyrobit inkriminovaný lektvar. Vedle toho pak funguje v Dizzy ještě jeden princip: po všech lokacích je rozeseto třicet zlatých mincí. Sebrat je všechny se zdá být zhola nemožné, ale i tohle JDE provést…
Hraní spočívá v procházení zboku viděných lokací, skákání, sbírání mincí a aktivních předmětů, vyhýbání se nepřátelům a rafinovaným pastem, a tu a tam mírné adventuření, když je třeba některý ze sebraných objektů použít na určitém místě. Bezproblémové ovládání pomocí kurzorových šipek a jedné akční klávesy dokumentuje, že v jednoduchosti je síla – a ačkoliv se Dizzy na první pohled tváří "jen" jako roztomilá skákačka, dokáže i pořádně zabrnkat na nervy nutností vhodného využití objektů.
V závěru recenze pak ještě nelze nezmínit grafické a zvukové zpracování. To je právě místo, kde mohli autoři remaku naplno projevit své schopnosti – a udělali to na jedničku. Už úvodní obrazovka je tak roztomilá, že se člověk před monitorem málem rozplývá – a celá hra je tak nádherně nakreslená a rozanimovaná, že ani nevadí, že běží v poměrně nízkém rozlišení. Stejně vynikající je i hudba, a tak nelze závěrem než zopakovat, co už vlastně bylo řečeno v úvodu: původní Dizzy byla vynikající hra, a protože její remake přináší vlastně totéž jen v hezčím audiovizuálním kabátku, nelze na něm najít už vůbec žádné slabé místo. Vivat vajíčko!
