Dizzyball - jen se trefit!

Jistě jste si všimli, že některé hry jsou šité horkou jehlou, jsou prolezlé chybami a nedají se hrát. Ne, nelekejte se. Dizzyball stojí přesně na opačném konci spektra. Jde totiž o hru, kde se pečlivost autorů projevila snad v každém ohledu. Výborná grafika, hudba, vydařený fyzikální model, skvělá hratelnost.

Pokud bych měl hru Dizzyball k něčemu přirovnat, bylo by to asi k některé ze simulací kulečníku. Nicméně, aby toto přirovnání pasovalo, nesměl by být kulečníkový stůl rovný, ale právě naopak, plný hrbolů a prohlubní. Zkrátka, s kulečníkem má Dizzyball společnou jenom jednu věc. Musíte do koule šťouchat dostatečně šikovně, abyste ji nakonec dostali na určené místo.

Princip jsem vám tedy již odhalil, pojďme se ale na Dizzyball podívat poněkud podrobněji. Ještě před započetím vlastního hraní máte možnost vybrat si jedno z nabízených prostředí. Těch je ve hře celkem osm, přičemž každé z nich je jinak tématicky zaměřeno. Jednou je to les, jindy poušť, džungle nebo měsíční krajina. Samotná hra začíná v okamžiku, kdy se kulička objeví na startovní pozici. Vaším úkolem je došťouchat ji do bodu označeného praporkem, který je zpravidla na nějakém nesnadno přístupném místě. Aby byly vaše údery co nejpřesnější, máte možnost nastavit, kromě síly úderu, i místo na kouli, do kterého se chcete strefit. Matematický model použitý v Dizzyball se zdá být docela přesný, takže lze poměrně dobře odhadnout, kam koule vlastně poletí. Ovšem ani přesný odhad vám často nepomůže.

Jak jsem již zmínil, terén, na kterém se hraje, je velice členitý. Kromě toho se téměř ve všech levelech vyskytují vodní jezírka a jistě nemusím dodávat, že i voda ovlivňuje chování koule. Myslíte si, že ani tak to nemůže být nic těžkého? Tak to jste ještě neslyšeli o bombách a dynamitech, které vás dokáží odhodit až na druhý konec levelu. A co třeba taková silová pole, která musíte, chcete-li úroveň úspěšně dokončit, nejprve vypnout. Ani tady ale výčet toho, co vás ve hře může potkat, nekončí. Jsou tu ještě jakési akcelerační plochy, které dokáží vystřelit kouli určitým směrem. Jiné plošiny zase fungují jako instantní brzda.

Dalším faktorem znesnadňujícím vaše snažení jsou různá antigravitační nebo magnetická pole a aby toho nebylo málo, přičtěte si k tomu ještě teleportační zařízení. Zkrátka, je toho dost, aby hra byla stále něčím zajímavá. Než se vám povede zdolat všechny nabízené levely, jistě u hry strávíte hodně času. Jestli se ale už teď ptáte, co bude potom, je tu ještě multiplayer. Soupeřit můžete až ve čtyřech lidech, přičemž každému z hráčů patří jedna koule, kterou musí dopravit k praporku na menší počet úderů než ostatní. Hraje se na kola, takže po každém šťouchu musíte čekat až odehrají ostatní.

Velice povedenou stránkou Dizzyball je hudební doprovod. Celkem ve hře zazní osm melodií, které vhodně doplňují tématické zaměření aktuálního levelu. Soundtrack hry ovšem není kvalitní jen po stránce hudební, ale i po té technické. Všechny skladby jsou ve formátu mp3, takže si je snadno poslechnete i samostatně. Ovšem ani grafické zpracování hry nedělá Dizzyball ostudu. Vše je vytvořeno v pěkné trojrozměrné grafice, takže pokud v útrobách vašeho počítače nedřímá nějaký ten 3d akcelerátor, moc se netěšte.

Bohužel, ani Dizzyball se nevyhnulo pár problému, z nichž největší jsou asi malé možnosti při ovládání kamery. Často vůbec nemáte přehled o tom, kam vlastně míříte. Kamera také zcela ignoruje herní prostředí a bez problémů se boří do všech objektů, které se jí postaví do cesty. Druhým nedostatkem, kterého si jistě brzy všimnete, je dlouhé čekání mezi jednotlivými údery. Je sice logické, že nemůžete udělat další šťouch, dokud se koule ještě úplně nezastavila, ale občas to trvá opravdu dlouho. Rozhodně by tedy neškodila nějaká funkce dočasně zrychlující čas nebo něco podobného. Nicméně, i přes tyto drobné nedostatky zůstává Dizzyball velice hratelnou hrou, u které se jistě dobře pobavíte.