Domestic puzzle tedy nabízí možnost skládání obrázků. O co v puzzlích jde asi netřeba nikomu vysvětlovat a tak snad jen jako formalita – vyberete si vám sympatický obrázek, který bude rozsekán na velkou spoustu malinkatých kousíčků, jejichž počet si zvolíte při výběru obtížnosti. Ty jsou zde celkem tři a jsou mezi nimi opravdu markantní rozdíly. Při volbě možnosti easy si troufám říct, že obrazec složí prakticky každý. Je totiž velmi malý a rozdělen pouze do několika málo menších částí, což samozřejmě má své výhody. Naopak prostřední volba je již o něco složitější, obrázek je také malý ale kostiček podstatně více. U obtížnosti hard již malé kousky pokrývají prakticky celou obrazovku a hledat mezi nimi nebude snadné.
Pořád je tu ale jedna důležitá věc, která vám skládání zjednodušuje oproti klasickým puzzlím a sice že jsou kousky rozházené na obrazovce vždy natočeny tak, jak přijdou do výsledného obrázku. Pokud tedy máte krajní dílek, který je rovnou hranou natočený doprava, víte, že se jedná o pravý okraj a nemusíte ho zkoušet různě natáčet a přikládat k zbylým stranám – tedy v případě, že nemáte tuto možnost zapnutou. Tvůrci samozřejmě nemohli dopustit, abyste o klasický pocit z puzzlí přišli a tak je možné v menu nastavit zapnutou rotaci kousíčků, které budete následně otáčet pravým tlačítkem myši. Ostatně celé ovládání je umístěno na myši, což je asi nejchytřejší, co mohli tvůrci udělat. Díky tomu dílky posunujete tažením při stisknutém levém tlačítku a poté, co se přiblížíte k nějakému kousku ho můžete zkusit přiložit. Zda do sebe patří vám hra poví sama a to tak, že se do sebe obě části zacvaknou a nepustí – dále s nimi tedy budete pohybovat jako s celkem aby nedošlo k rozpojení.
Domestic Puzzle nadchne i počtem obrázků a jejich kvalitou. Zpravidla jde o fotografie přírody a známých míst. Mě osobně kupříkladu bavilo skládat pohled na naše Hradčany, které ve výběru nechybí také.