Doom 6666 – znovuzrození, anebo hereze?

Pokusit se znovuzrodit na volně šířitelné scéně takovou legendu, jakou bezesporu FPS Doom je, může skončit jen dvěma způsoby: úžasným, kultovním titulem, anebo propadákem, při pohledu na nějž každého ihned napadne: který kacíř mohl něco takového stvořit? Do jaké kategorie spadá Doom 6666?

Doom. Jedno krátké slovo a tolik skrývá. Snad v každém hráči vzbudí nostalgické vzpomínky na žhavící se procesory tři a čtyř osm šestkových procesorů, dlouhé noci strávené nad temnými úrovněmi s plenkami připravenými zadržet náhlý příval strachu a dětské nadšení, které postihlo každého, komu kamarádi prozradili kouzlo kombinací IDDQD, IDKFA či IDCLIP. Ještě více fanoušků a nadšených ohlasů si získal Doom 2 a v době, kdy vychází dlouho očekávaný, technologicky naprosto odlišný a hypem do nebes vynášený Doom 3 je velice dobrá chvíle pokusit se prorazit s vlastním klonem zneužívajícím jméno slavné série na volně šířitelné scéně. Je Doom 6666 jen takovým alibistickým pokusem o přiživení, či přináší něco skutečně cenného z hlediska zábavy? To je těžké rozhodnout, nicméně úspěch má asi dopředu zaručen.

Doom 6666 není pochopitelně ničím jiným, než střílečkou z pohledu první osoby. Spodní lišta připomíná původního Dooma, nechybí obrázek hlavy hlavního hrdiny, celkově se hraje v podobném stylu: o přežití rozhoduje stav brnění, vlastního zdraví, munice ve zbraních – a jedinou novinkou je tak nutnost přebíjení. Každá puška má omezený zásobník, a tak je nutné čas od času vyčkat pár vteřin, než hlavní hrdina střelivo doplní, což je leckdy ve víru boje rozhodující. Jinak hratelnost sestává z klasického procházení plochými levely, zabíjením typických nepřátel vojáky počínaje a růžovými démony rozhodně nekonče a sbírání všudypřítomných bonusů v podobě zbraní, munice i lékárniček. Ovládání je podobné originálu, nicméně autoři vytvořili hru v kompletně 3D provedení. To umožňuje například plynulé rozhlížení pomocí mouse-looku, skákání přes překážky či vymodelování nepřátel, kteří tak nejsou tvoření pouhopouhými 2D sprity. Autoři dále přiblížili hratelnost modernějším akčním titulům jako Half-Life, když implementovali i výraznější logické a dovednostní překážky. Vše se tedy nescvrkává jen na boj, ale součástí hry je i přeskakování přes smrtící kapalinu po bednách, jež jsou tu a tam zalévány, a tak je nutné přesné načasování, nebo proskakování kombinací lasery a jejich různé zapínání a vypínání.

Tato rozmanitost je hlavním kladem Doom 6666. Na první pohled ze screenshotů působí velmi dobře i celkové vizuální provedení, tady už lze ale mít i více výhrad. Problém grafiky je zřejmě nízké rozlišení, a to nejen hry samotné, ale spíše jednotlivých textur, díky nimž vypadá hra značně kostičkovaně a ne úplně hezky (zejména na větších monitorech). Též ovládání není úplně příjemné, protože skákání na A znemožňuje nastavit jako pohybové klávesy W,A,S,D a tedy nutí k nepříjemnému přehmatávání ve chvíli, kdy chce hráč skočit dopředu: musí pustit myš, přestat se rozhlížet a přetáhnout levou ruku z jedné části klávesnice na druhou, což značně omezuje rychlost daného pohybu. Je toho trochu škoda, protože jinak působí Doom 6666 velice příjemným dojmem a rozhodně ho nelze jen tak šoupnout do na začátku popisované alibistické škatulky. Takhle ale asi sedne málokomu…