Dune IV – válka na planetě Arrakis

Na pouštní planetě Arrakis se opět rozhořela válka, krutá a neúprosná bitva mezi třemi velkými rody o nejcennější surovinu ve vesmíru: koření. Komu se povede získat rozhodující vliv?

Je velice těžké vymýšlet úvody k recenzím jako je tahle. Znalost Dune II je jednou z podmínek pro to, aby se člověk mohl považovat za hráče, a začínat stylem "tak tu máme další předělávku", načež strávit půl hodiny vykecáváním se o výhodách a potěšení, jež plyne z podobných remaků, popřípadě ty nejslavnější vyjmenovat, už začíná být pořádně laciné. Každopádně je ovšem v prvním odstavci třeba říci, že Dune IV je pokračováním dříve na Plných hrách recenzované Dune 3 a jde o volně šířitelnou gamesku z dílny ukrajinských programátorů, jež už je ovšem tentokrát k dispozici zdarma a přináší oproti své předchůdkyni i značné množství zlepšení a bonusových prvků.

Dune IV na první pohled vypadá stejně jako původní Duna, neboť autoři použili její grafiku. To dokáže v hráčích vzbudit pořádný pocit nostalgie, nechybí roztomilé harvestříky, rafinérie, tančíky, raketomety, či třeba ordoské přebarvovače. A samozřejmě je tu poušť se svými písečnými červy, kteří tak roztomile polykají všechnu techniku... ale pěkně po pořadě. Prostředí planety Duna se projevuje stejně jako v originální hře od Westwoodu: stavět lze jen na kamenném podloží, pokud se navíc pod budovy neumístí betonové desky, postupně kvůli otřesům ztrácejí část zdraví. Dále je pak poušť, kde se nachází i hlavní surovina, koření, nebezpečná pro všechna vozidla, neboť se po ní prohánějí již zmiňovaní netvoři. V blízkosti melanže jich vždy pár je, jsou rychlí, neuvěřitelně obrovští a nemají rádi techniku...

Zůstaly tři strany konfliktu: rody čestných a tvrdých Atreidů, zákeřných, ale schopných vojáků Harkonnenů a záludných a úskočných Ordosů. Každý z nich má trochu jiný styl boje a vlastní speciální jednotky, a tak se u prvně jmenovaných setkáme se Sonic Tanky využívajícími zvukových vln či jednotkami fremenů, lidí z pouště, na dalších stranách pak třeba s již zmiňovaným konvertérem jednotek soupeře nebo ničivým Devastatorem a atomovou bombou.

Hraní se Dune 2 velmi podobá, úkoly misí jsou prakticky stejné (byť hra má vlastní – a ne nezajímavě mezi misemi vyprávěný - příběh), přesto by ovšem člověk na první pohled neřekl, že hraje původní hru. I oproti Dune 3 udělali autoři řadu změn, z nichž vizuálně asi nejvýraznější je zvýšení rozlišení a tím pádem i optické oddálení obrazu, jak je vidět i na přiložených screenshotech. Hra je rázem přehlednější (byť možná malinko ztrácí na kráse), k tomu jsou zde široké možnosti ovládání, označování jednotek táhnutím obdélníku, dvojklikem lze chytit pro změnu vojáky jednoho typu, nechybí řada klávesových zkratek pro všechny akce, zjednodušil se i přístup do menu budov.

Nejvýraznějším plusem pro mladší české hráče pak bude jistě změna jazyková: ve hře už se totiž nesetkají s azbukou a libozvučnými rusky namluvenými hláškami, nýbrž se standardní angličtinou. Doporučuje se též stáhnout si plnou verzi, jejíž součásti je i hudba v MP-3 formátu (bohužel je nutné stáhnout i intro – a to je další z bonusů, které zpřístupní až desetidolarová dotace vývojářům).