Dungeon Door je dungeonové RPG, ve kterém se skupinou kýčovitě nakreslených (mangovských?) zvířátek chodíte kobkami a tahově likvidujete tupé nepřátele. To celé aby postavičky našly svého ztraceného učitele. Svůj um do ní vložilo stejné studio, které upachtilo například nepříliš povedený Formation Flyers. Abych ale lidem z High 5 nekřivdil, tentokrát své hříchy odčinili a Dungeon Door je zábavný.
Vaše jednotlivé postavy/zvířátka jsou jaksepatří tradičně specializované - najdeme tlustého ranaře, sličnou lučištnici i zakrslého kouzelníka. Ne nutně máte k dispozici všechny z nich, což se projevuje na mírné byť znatelné proměně taktiky. Bez léčitele se nebudete pouštět do zuřivých ztečí, bez lučištnice půjdete raději do souboje nablízko, bez vyvolávače nezablokujete kostlivce magickou zdí a nepokosíte ho někým jiným zdálky. Jakás takás taktika se skutečně objevuje, a byť hardcore hráči možná shledají souboje příliš snadnými, moji pozornost upoutaly.
Proti vám se postaví už výše zmínění kostlivci a další známé dungeonoviny. Ohledně nich platí, že AI zřejmě nebyla při vývoji zrovna prioritou, takže nepřátelé například bez ustání buší do magické stěny a nechávají se přitom zdálky masakrovat, občas raději seknou do vyvolané potvory namísto do vyvolávače atd. Nejde o žádnou velkou výtku, pouze to podtrhuje už tak jednoduché souboje.
Prioritou zřejmě nebyly ani animace. Celá grafika vypadá tak trochu jako by šlo o mravně čistou hru pro děti do šesti let - zabíjíte kostlivce, pavouky a podobné společensky korektní nepřátele, krev ve hře nenajdete, lučištnice je ve skutečnosti hopsající králičice... Může to být mnou, ale představa obtloustlé pandy sekající mečem do pavouka, a k tomu zezadu kryté sexy hopsající králičicí, to na mě působí poněkud bizardně. Stejně tak příběh - kdo z vás by tam dole svého učitele raději nenechal? Ale budíš, po bezduché Crimson Road si alespoň zase jednou můžete odpočinout od hektolitrů krve a konce světa.
Jak nadhazuje podtitul recenze, jedním z výrazných problémů Dungeon Door je nepříliš user-friendly zpracování. Pominu-li to, že tahově neprobíhají pouze souboje, ale i normální chození, tak mi například dělalo značné problémy zjistit,
jak se vlastně ukládá, nebo co musím zmáčknout, abych z vyčištěné mapy postoupil dále. Po hodině a něco hraní si stále nejsem výše zmíněnými otázkami jistý, nicméně náhodné mačkání klávesnice jako vždy pomohlo. Podobně hra mlčí o příběhu hry. Informace o hledání profesora jsem se dočetl až na oficiáním webu.
Jak to po sobě čtu, vyznívá Dungeon Door spíše negativně. I přes značné problémy s ovládáním a infantilní grafiku je ale Dungeon Door povedená záležitost pro všechny, kteří už jsou unaveni všemožnými shootery. Čili, váš učitel tam dole nevydrží věčně!
