Začátek hry se nese v duchu tutoriálu. Ten je poměrně akční, většinu věcí vás nechá dělat samotné, tudíž nepatří k těm nudným dlouhým úvodům, které byste nejraději přeskočili, ale nemůžete. To platí i zde, tutoriál stejně jako úvodní misi musí absolvovat každý, jinak nebude vpuštěn dále.
A to by byla škoda, na hráče zde totiž čekají různé hrady, většinou zbarvené do určité barvy a vždy s unikátním designem misí. Ty se vždy skládají z několika charakteristických prvků a tak vedle masivních kamenných plošinek narazíme také na žebříky. Po těch se lze pohybovat nahoru i dolů, naopak směr je omezen u železného lana visícího ze stropu. To hráči dovolí jen sklouznout elegantně dolů, ovšem sílu na to, šplhat nahoru, prostě hlavní hrdina nemá. Stejně zrádné jsou i některé mosty. Poznáte je na první pohled jejich jemnou barvou a pokud se na ně budete dívat delší dobu, prostě zmizí. Ano, tyto nestálé objekty budou poměrně často mizet a zase se objevovat a na vás je vychytat ten správný interval. Daleko důležitější jsou ovšem klíče a masivní kamenné dveře, které jinak než klíčem odpovídající barvy neodemknete. Ty občas odemknou další část levelu, jindy vás přímo pustí k velkému portálu označeném písmeny Exit – který samozřejmě znamená ukončení právě prováděné mise.
Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi hra Dungeon Rider nezamlouvala. I když Gametop opět dokázali, že experimentům otevřeni nejsou, zato ale zpracovali zajímavou hru ve velice kvalitní grafice, za kterou se rozhodně stydět nemusí.