Japonské filmy jsou stejně jako japonské freewarovky zcela specifickou kategorií, jejichž kvality ocení pouze nároční diváci nebo hráči. Neukončené děje, domýšlení závěrů a jasně převládající pocitová stránka nadřazená materiálnímu pohledu z nich činí něco, co většina může zavrhnout a nesprávně zařadit do kategorie plytkých nedodělků. Japonské arkádové střílečky vždy lpěly na barevnosti, přemíře efektů a vizuálním zážitku z kategorie snů.
Ani tento žánr není statický a Electrical Bird bych zařadil do kategorie next-gen, protože na rozdíl od klasiky zcela abstrahují od pravidel, levelového pojetí hry a nabízí z tohoto pohledu pouze arénu, ve které hráč maximalizuje své zážitky. Navíc přijímají osvědčené moderní prvky v podobě animací založených na několika základních tvarech: trojúhelnících, kolečkách a čtvercích, jejichž původ můžeme najít v ovladačích konzol made in Japan.
Pravidla Electrical bird jsou přizpůsobena zmiňovaným zážitkům v tom, že v jedné aréně hrajete opakovaně a podle počtu bodů, kterých dosáhnete, se vám procentuálně odemyká přístup do dalších arén. Jste tak nuceni neustále hrát dokola, což může většinu hráčů odradit. Jednotlivé arény jsou spojeny se základními živly jako země, vzduch, oheň a voda. Nečekejte však žádná čvachtání v moři, živly jsou zde pouze symbolikou a arény mají jednotnou mřížovou strukturu – pouze s odlišným pozadím a specifickými funkcemi. Ve vzdušné aréně jsou třeba umístěny jakési mřížové mrakodrapy, v jejichž oblasti se postava dokáže vznášet a útočit na objekty v různých výškových hladinách.
Ve hře ovládáte elektricky vzhlížejícího ptáka podobného bájnému Fénixu, který si musí vystřílet své místo na Slunci. Neustále na něj dotírají různorodé příšerky zobecněné na složitější geometrické tvary. Některé jsou statické, jiné slouží jako zdroj dalších nepřátel, další útočí jako viry a musíte před nimi neustále utíkat. 
Bedny v aréně, ale i vaši nepřátelé jsou zdrojem energie, která je vlastně samotnou podstatou hry, která vám umožňuje neustálé výpady přežít co nejdelší dobu. Nečekejte žádná přesná pravidla, hra je vlastně o pohybu a využívání energie z mrtvých a živých nepřátel. Nejlépe se vám bude dařit v centru dění, kde dochází k největším energetickým změnám, ale zároveň hrozí i největší nebezpečí.
Vizuální stránka je vynikající a je to právě ona, která vás po delším hraní pohltí a pomůže pochopit samotný herní princip. Hudba je jednolitá a jen občas je doprovázena tlumenými zvuky. Je to jeden z mála prvků, které by si od vývojářů zasloužily větší pozornost.
