Limbo (a v poslední době taktéž Inside od stejných autorů) ukázalo, že i plošinovka může mít atmosféru a příběh lepší než kdovíjaký film či hra z jiného žánru. Eternal Hope je Limbu až nápadně podobná, a pokud se vám prvně jmenovaná slavná arkáda líbila, bude se vám zaručeně líbit i tato.
To proto, že v ní najdete v podstatě všechno, co se nám všem na Limbu líbilo. Bloudivá a hodně osamělá atmosféra, logické hádanky a fyzikální puzzly, všude číhající nebezpečí nepěkné smrti, nevyzpytatelné prostředí a depresivní kytarově vybrnkávaná hudba. Skoro to vypadá, že tady někdo dělá hry přes kopírák.
Ale to nevadí, protože chytrých a hlubokých plošinovek není nikdy dost. A tato je hluboká až až. Mladý hlavní hrdina ztratí při autonehodě svou milovanou polovičku, ale smrt dá jejich lásce druhou šanci.
Pokud se protagonistovi podaří ve snovém (a pro tento účel smrtí vytvořeném) světě posbírat všechny fragmenty její duše, budou se moci oba vrátit do světa živých. No, že to nebude snadné, je asi jasné. Zabít vás tady v „podsvětí“ může kdeco a některé puzzly nejde řešit jinak než metodou pokus-omyl.
Smrt, protože hraje fér, vám dá proti neznámému prostředí jistou výhodu. Totiž možnost přepínat mezi dvěma světy. Když už nevíte, kudy a jak překonat nějakou překážku, můžete ve druhém světě (ve kterém ale můžete zůstat jen velice krátce) využít pomoci jakýchsi duchů. Ti někdy vytvoří plošinku, jindy vám pomohou dál doskočit apod.
Eternal Hope má jednu velkou nevýhodu: až příliš se vidí ve svém vzoru. Oproti Limbu v ní nenajdete nic vyloženě originálního. Všechno jste už viděli dříve, a tak prostředí, které by tady mělo být cizí, je čímsi povědomé. Hra tím trochu ztrácí kouzlo.
Další věc je, že hra končí náhle a bez rozuzlení. Eternal Hope v současné verzi je pouze cosi na bázi dema. Další verze budou již zpoplatněny, a tak nám nezbývá, než se spokojit s těmi pěknými dvaceti minutami ve světě smrti a deprese. Tak hurá.
