Eternally Us - cesta skrze vlastní pochopení

Kraťoučká adventurní cesta za vlastním pochopením a „nezáchranou“ přítelkyně s příběhem částečně připomínající Aronofského film „Fontána“.

Eternally_05

Co by jste dělali vy, kdyby najednou vaše nejlepší přítelkyně zničehožnic zmizela? Vydali byste se ji po vzoru klasických pohádkových "klaďasů" zachránit a vyrvat ji ze spárů smrti? Co když ale zjistíte, že to není cesta za záchranou přítele, ale cesta za vaším pochopením a přijmutím nezměnitelného?

Máte rádi symboliku a s tím související individuální zážitek, ať již jde o knižní příběh, filmový či právě ten herní? Já se přiznám, že právě toto je můj šálek kávy, ať už se jedná o symboliku celkem srozumitelnou jako třeba v knihách Franze Kafky, básních Arthura Rimbauda či podstatně méně pochopitelnou jako ve filmech Davida Lynche. Eternally Us je vlastně taková symbolická výprava za záchranou milované osoby, kterou naše hlavní hrdinka Amber podniká.

Nutno však již na začátku podotknout, že je to výprava skutečně krátká. Samotná hra neobsahuje více jak řekněme deset nespojitých obrazovek a vykonání Ambeřiny cesty se dá odhadnout stěží na víc než deset minut. Velmi krátká herní doba je však asi to jediné, co se dá hře vytknout a tak se nedivte, že od teď uslyšíte vlastně už jen chválu, nicméně právě tato skutečnost je důvodem, proč od teď již nepadne ani slovo o příběhu, neboť ať bych řekl cokoliv, prozradil bych příliš a na to je právě příběh (ačkoliv tak krátký) až moc zajímavý.

Jak jsem řekl, snad jediná vítka hry už padla a teď už jen kladná slova chvály, která musím začít technickým zpracováním. Snad je z okolních obrázků patrné, že ač hra neoplývá kdovíjakým rozlišením a her na podobném enginu se už objevilo několik, je grafické zpracování čímsi přitažlivé i z oněch statických obrázků. Věřte-nevěřte, ve hře je to ještě mnohem lepší! Autor si dal s animováním postav a pozadí skutečně práci a tak na jedné obrazovce prší, na druhé padají podzimně zbarvené listy stromů a na třetí se nám hlavní postava brodí ve sněhu, který ji padá za kapuci. Samotná grafika ve mně vyvolala hřejivé vzpomínky na adventury ze staré školy půlky devadesátých let jako je třeba Beneath The Steel Sky, za což se můžu jen radovat. V kombinaci se skvělým ozvučením prostředí, skutečně kvalitní scénickou hudbou, která se obraz od obrazu mění a po dlouhé době téměř profesionálním dabingem všech dialogů tu máme technicky brilantně zvládnutou adventuru, které kousíčky z dortu téměř absolutního hodnocení uzobává pouze ona absurdně krátká doba, kterou u hry strávíte.