Exception – bez výjimky

Nekrvavý japonský masomlejn sice přichází se salvou těžkotonážních výbuchů, ale zároveň připomíná, že jednostranná sázka na efekty se nemusí vyplatit.

exception_02

Jak říkal Andrej Anastasov: Japonci jsou zvláštní lidé. Právě z jejich pracovitých rukou vzešel i Exception, variace na tradiční vesmírnou střílečku raptorovského ladění. Nešlo by ale o japonskou hru, kdyby nekladla důraz nepříliš pochopitelný herní prvek – v jednom kuse detonující prostředí. Při vší sázce na bytelný engine schopný vykreslovat stovky polygonů najednou ale naši přátelé od Žlutého moře poněkud zapomněli, že dobrou hru automaticky nedělá jenom grafika plná explozí.

První okamžiky v Exception mohou ještě patřit do příjemné poloviny videoherních zážitků. Na hráčův letoun začnou nalétávat nepřátelské lodě a velké kostky, které se po zničení rozpadnou do shluku menších kostiček. V základním módu střelby pálíte koncentrovaný paprsek, v sekundárním počítač zaměří jednotlivé cíle a hráčův stroj vyprskne salvu řízených střel. To je de facto celý obsah hry.

Exception nemá nikterak revoluční engine a grafiku, přesto dovede neskrývanou a přímočarou destrukcí za čas potěšit. Je zkrátka radost se nějaký čas pohybovat mezi krychličkami a bezhlavě je ničit. Po několika dalších minutách se ale akce začne zajídat, a jak utíkají další a další sekundy, do recenzentovy hlavy se počne vkrádat otázka, jak mohl Exception na konkurenčním webu od hráčů získat hodnocení 97%...

Někdo by mohl namítat, že nedávno jsem tu sám obhajoval primitivní hru pro její dechberoucí grafiku. Pominu-li fakt, že Exception žádné dechberoucí scenérie nenabízí, chybí ji především změna prostředí. Na rozdíl od onoho Orbital Destruction, ve kterém také hrála prim v jádru primitivní a po většinu času i statická grafika, byste ale v Exception marně čekali na větší změnu výhledu.

Stačilo přidat pár textur, tuctovou story o rozvedeném vesmírném pilotovi bojujícím proti Borgům a zalít to omáčkou rozdílných misí, a Exception by se vznášela o pár procentuálních tuctů výše. Takhle jde jenom o sotva stravitelnou arkádu se zajímavým vizuálem. Nezbývá než doufat, že si pán i-saint vezme příklad z Daniela Remara a k Exception dotvoří více obsahu.