eXtermination
A teď jeden recept na zábavnou akční arkádu. Potřebujete zombies, pohled zboku, míření myší (jsme přece moderní), pixel-artovou grafiku (ok, zase ne TAK moderní) a pěkný level design. Na co se naopak můžete vybodnout je příběh (zombies a seriózní vyprávění? Ale kdeže!), originalita i netradiční zbraně. – Ano, teoreticky by i z tohohle šel udělat slušný leč ne-světoborný herní pokrm. Jenže když hru vaříte krátce (aneb další příspěvek do další soutěže) a kvůli nedostatku času zcela pohnojíte level design, maximálně vás rozbolí břuch.
Jak nejspíše vyplynulo z úvodu, eXtermination je zcela tradiční zboku viděná arkáda. Nemrtví zase jednou zaútočili na svět a na vás je vrátit smrti její původní význam. Je mi jasné, že zombies jsou v kurzu pořád, nelze se ale ubránit dojmu, že by to třeba konečně chtělo špetku originality. Podařilo se ji vnést už několikrát (třeba v Survivor: The Living Dead), tak proč by i tvůrci eXtermination nemohli zapojit kreativitu? Ale to bych možná chtěl příliš.
eXtermination
eXtermination
Zatímco neoriginální story je smutná, leč přechoditelná, level design už je bohužel horší případ. eXtermination by se ráda hrála jako nezávazná svižná akce, v níž není nouze o hráčovu i protivníkovu smrt. Obsahuje ostatně survival mód, v němž hráč čelí vlnám nepřátel, dokud nepadne. Ve hře jednoho hráče se ale vyskytuje několik hrubých chyb, které z finálního hodnocení ubraly desítky procent a recenzenta dohnaly k nejedné uklidňující cigaretě.
eXtermination
Co je tedy příčinou mého plicního sebepoškozování? Zaprvé, eXtermination neobsahuje ani funkci quicksave („kdykoliv, kdekoliv“), ani funkci savepoint („kdykoliv, ale jen tady“). Obsahuje několikero míst, kde lze hru uložit, ty jsou ale od sebe dlouhatánsky vzdálená a mnohdy není problém umřít i desetkrát, než dojde k dalšímu uložení. Teoreticky by se dalo říct, že jde o savepoint, jenže ty většinou slouží k uložení před nějakou výzvou. Mezi body v eXtermination je takových výzev většinou několik tuctů.
Zadruhé, je zde přítomna řada nefér skriptovaných situací a brutálně nevyváženého level designu. Obrázek vedle ilustruje jenom kapku v moři – hráčská postava má v ruce klíče, kterými si musí otevřít dveře. Jenže za dveřmi už čeká bleskurychlá superzombie, kterou nesundáte jedinou ranou. To znamená, že nějakému poškození se NELZE vyhnout. Mezi další vypečené problémy patří nezničitelné a přesně střílející „věžky“, které hráče strefují na žebřících, ANIŽ by jejich střelám šlo uhnout, a ANIŽ by šlo vychytat pauzu mezi střelami, protože ta se většinou rovná délce šplhání po žebříku.
Podobných okamžiků se vyskytují desítky, což v kombinaci s problematickým (resp. řídkým) ukládáním mění potenciálně zábavnou hru na festival frustrace, jenž lze hrát pouze postupem save-omyl-load-náprava. Ani při nejlepší snaze vyjít vstříc hráčům, kteří chtějí „nějakou náročnější hru“ ale něco takového nelze považovat za zábavu. eXtermination má své kladné okamžiky, ale kdyby její vývojáři trochu více používali hlavu, výsledný dojem mohl být řádově lepší.
