F1 Pinball - formule ve víru páček a cinkátek

Líbila by se vám představa vtělení se do těla jednoho z mágů za volantem, ať už (bývalého) stříbrného sršně Davida Coultharda, nebo aktuálně sesazeného krále Michaela Schumachera v dobách jejich největší slávy? Do virtuálního monopostu s F1 Pinballem sice neusednete, soupeření si však užijete více než dost…

Snad každý malý kluk po letmém zaslechnutí typického zavrčení motoru nejrychlejších aut na světě zatouží alespoň na chvilku se ocitnout za volantem tohoto ďábelského stroje. To, že se tento sen vyplní jen mizivému procentu z nich raději pomlčíme a podíváme se na dnes recenzovaný přírůstek do pěkně rozvětvené rodiny, jež má na domovních dveřích jméno Pinball.

Pokud jste se podívali na po okolí roztroušené obrázky (a notně je prozkoumali), jistě jste si všimli jedné věci. A tím je velice detailní grafické zpracování. Můžete sice namítat, že o grafice hry nejsou, v případě pinballů vám však musím oponovat. Právě množství efektů a různých pohyblivých hejblátek často rozhoduje o úspěchu/neúspěchu daného titulu. Možná vám to přijde nefér, nicméně bavilo by vás šoupat páčkami (a ničit tak nebohé Shifty) po prázdném stole, ve kterém by byl vyvrtán jeden malý ďolík? Dovolím si říci, že ne.

Ovšem nelze vše schovat za „očividné“ pozlátko. Pokud je hra blbá, je blbá a je stále blbá, odsuzuje sebe sama k volnému pádu skrze propadliště dějin. Po prvním spuštění vám možná na mysli vyvstane otázka: „A to je jako všechno?“ Inu, F1 Pinball toho nenabízí moc, jeden jediný stůl (autoři SLIBUJÍ rozšíření) a na první ohmatání nepřátelské ovládání, kdy v první chvíli marně tápete po klávesnici a stylem pokus-omyl mačkáte všechny tlačítka jen kvůli tomu, abyste se dostali k samotnému hraní. Poté však následují, slovy klasika, samá pozitiva a sociální jistoty.

První věc, která vás bezpodmínečně zaujme, je atraktivní a dravý hudební doprovod, jemuž vévodi rocková kytara, který možná leckomu bude evokovat vzpomínku na hry série F1 od firmy Psygnosis. Občasné prožbleptnutí zřejmě nejznámějšího komentátora „efjedniček“ na světě, Murraye Walkera dozajista potěší každého znalce. Jak je na tom ovšem hratelnost? Nedostala ošuntělý kabátek pod nánosem veškerého toho luxusu, který na vás dýchá z obrazovky ve volitelném rozlišení (až 1280*1024)? Jediným slovem, ne. Jakmile poprvé odpálíte olověnou kuličku vstříc světlým zítřkům, budete zuřivě týrat obě dvě zvětšovadla písmen a nebude vám záležet na čase, na zvonícím telefonu, na připálených těstovinách… (říkal jsem vám již někdy, že recenzentský život je velice zajímavý?)

Hnidopichové se dočkali. Ano, v tomto odstavci se podíváme na mršky chybky, které milí páni programátoři nasázeli do svého dítka. První je jednoznačně pouhopouhý jeden stůl. Autoři se sice na svých stránkách dušují, že další budou následovat, nicméně co není ve finální (a tudíž recenzovatelné) verzi nás nezajímá. Dále je to poměrně nepříjemná záležitost, kdy při nahrávání samotné hry program občas na malou chvíli zamrzne. Sice mi to žádné problémy jako je ukončení ostatních aplikací či cokoli jiného nezpůsobilo, uživatelům se systémem ne-až-tak v pořádku však nelze zaručit nic. A nakonec poměrně nepřehledné spouštění hry, kdy hlavně zpočátku budete muset srabácky nahlížet do přiloženého read.me souboru.

I přesto přezevšechno však mám tu čest s velice kvalitním flipperem, jež vás hlavně díky množství otvorů pro kuličku a hudbě udrží u obrazovek na poměrně dlouhou dobu.