Stíny života dopadají na každého, kdo jím prochází. Fading Shades je atmosférická adventurní jednohubka, která se od ostatních her tohoto typu příliš neliší, ale i tak představuje vhodnou alternativu pro horké večery tohoto léta. Krom přímočaré, ale zábavné hratelnosti si přemýšlivý hráč odnese i myšlenku.
Melancholických a jinak citově labilních příběhů jsme slyšeli již velmi mnoho. Ostatně, co by to bylo za dílo, kdyby jeho děj byl plný zcela obyčejných vztahů, lidí a pocitů, že? Hrdina Fading Shades se ocitá v podivném cihlovém koridoru, nevěda, jak se sem dostal. Teprve po čase si uvědomuje, že je ve svém vlastním snu, podvědomí, kde je uvězněn po svém neúspěšném pokusu o sebevraždu. Zde, v nitru své mysli, musí zanechat svůj hněv, který jej přivedl až k činu, který jej mohl stát život a přijmout cestu několika životních ctností a pozitiv. Pokud to nedokáže, zůstane v této sféře uvězněný navěky. Je na vás, abyste mu pomohli. Dostaňte jej domů.
Co se týče hratelnosti, ta je jak již bylo řečeno v úvodu bezproblémová. Pokud pomineme fakt, že vyžaduje od hráče, aby se přepnul do módu jakéhosi „adventurního“ přemýšlení, čili požaduje, aby hráč prozkoumával kdejakou škvíru na obrazovce, je skutečně po hratelnostní stránce Fading Shades svižná jako pochod socialistické mládeže.
Na druhou stranu ovšem hra nenabízí mnoho, co by nebylo již tisíckrát viděno a zahráno. Předpokládám ale, že i takové hry mají své místo pod sluncem. Zabaví, to je pravda, ale je dost možné, že za několik dnů si na ni ani nevzpomenete. Zmizí v čase, jako slzy v dešti, měl bych-li parafrázovat.
Fading Shades není originální, to je jisté. Není ani mnoho osobitá. Svou roli v potravním koloběhu, na jejímž konci čekají věčně hladoví hráči ale splní bez remcání. Nepřekvapí, ale těch několik málo (asi deset) minut jinak nudně lineárního a unylého času, které vám umožní překonat, vám bude dělat milou společnost. Už kvůli líbivé hudbě. To samo o sobě přece také není málo. Vidíte, vždycky se najde i ten nejhloupější důvod, pro zůstat naživu.
