|
|
Historie Falling Shitu je poměrně pohnutá, přesto se tato verze programu již blíží dokončení a dá se říci, že asi tak na 99,9% s ní můžete počítat jako s jistotou. První verze fungovala ještě pod QBasicem na školních počítačích řady 386 (vývoj skončil kdesi u betaverze, přestože na něm pracoval o poznání širší tým), s tou má ale hra, o které si budeme dnes povídat, společného jen málo. Tedy: abych byl přesný: prakticky jen ta hovna v hlavní roli.
Náplní pěti set úrovní, které bude Falling Shit obsahovat, bude stále jedno a totéž: v roli sympatického černě obrýleného panáčka se vyhýbat padajícím hovnům. To je z hlediska designu obrácený princip, než mají klasické videohry jako Nu Pagadi, nicméně z vlastní zkušenosti mohu říci, že funguje výtečně. Jen to chvíli trvá, než si člověk zvykne, že se nemá snažit dotknout každého padajícího objektu…
Každá úroveň je určena časovým limitem, který se postupně prodlužuje. Jeho vývoj vidíte sami v pravém horním rohu obrazovky, takže vždy máte přehled, jak dlouho ještě musíte vydržet. Na celou hru máte tři životy, jeden kontakt s hovnem ale naštěstí neznamená hned ztrátu celého života, ale pouze části zdraví (opět vidíte na horní liště přehledně graficky znázorněno). To si občas můžete doplnit pomocí bonusu – toaletního papíru, který jednou za čas spadne mezi hovny.
Princip je jednoduchý, ale autor si se svým dílem pěkně pohrál. Když pomineme velice pěkně nakreslenou grafiku (snad jen na pozadí by to chtělo nějaký artwork a ne jen černou obrazovku, ale snad se ho ve finální verzi dočkáme…), můžeme s povděkem kvitovat ještě třeba pohybové možnosti hlavního hrdiny, který umí nejen chodit ze strany na stranu, ale také skákat a ve vzduchu měnit směr pohybu. Pěkné je, že hovna po dopadu na zem hned nemizí, ale v podobě hnědé hromádky zde určitou dobu zůstávají – a pokud do nich v této podobě šlápnete, také vám uberou (byť menší) kousek zdraví.
Podobných drobných vychytávek je ve hře hafo (například pěkný je efekt zapauzování hry, které není zpracováno jako okamžité zastavení, ale jako plynulý zpomalovací efekt), originální – byť lehce neestetický – námět je jistě také kladem. Grafické zpracování myslím můžeme považovat za zdařilé (jen pro zajímavost – hra využívá Direct X 8.0 :o), hratelnost verze, kterou jsem měl k dispozici, se ukázala až překvapivě chytlavá. Pokud tak autor dotáhne celý projekt do konce, přidá slušnou hudbu a zvuky a vychytá všechny technické problémy (například vysoká hardwarová náročnost), můžeme se těšit na navýsost zajímavou českou arkádu.
