Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fenomén: Playboy a jeho následovníci

  12:00aktualizováno  19. října 11:46
Nenápadná textovka z dílny Victory Software, Playboy, v níž šlo o to sbalit co nejvíce holek a pořádně si s nimi užít, zaujala a nadchla tisíce hráčů. Ti neváhali vyrobit i značně pokročilé klony. Kam až se žánr v českých podmínkách vyvinul?

Dnešní tématický článek se zaměřuje na jeden z velkých fenoménů české amatérské scény: textovku Playboy a její četné klony. Následující řádky se tak nejprve zanoří poněkud do historie samotného "velkého vzoru" a jeho autora, načež se pokusí shrnout, jak obohatili a kam stihli posunout jím vytvořenou žánrovou škatulku plagiátoři. Přestože totiž vyšlo několik "dílů" ságy Playboy a podobných titulů, prakticky každý z nich byl vytvořen jiným uskupením vývojářů. Jakýsi "open-source námět na erotickou textovku" je tak charakteristika, která ideu Playboye nakonec vystihne asi nejlépe…

Playboy 1 Playboy 1 – láska, sex a moře holek
Přesně tímto podtitulkem nazval Jakub Skočdopole svou recenzi této klasické textovky zde, na Plných hrách. Vyšla na začátku roku 2002, to už byl ale Playboy dávnou živoucí klasikou. V pomyslném rodném listu by mělo dílo jednočlenného "týmu" Victory Software zapsáno jako rok narození 1996 a programátorského "tatínka" Petra Říhu. A o co že v ní tedy vlastně šlo? Inu: hráč se chápe role maloměstského playboye a rozhodne se mladá léta si pořádně užít. A to obnáší v první řadě jediné: holky. Vysoké, nízké, zrzavé, bloňdaté, kozaté, ploché (těch méně), zkrátka všechny, jaké si jen fantazie nadrženého teenagera dovede představit. Vše se odehrává jen prostřednictvím textových menu a nápaditých popisků, přičemž hra se skládá z několika neustále se opakujících procesů – balení formou lichocení a výběru různých zaručených metod, jak si děvče připoutat, následné přesvědčování k tomu, oč jde především, Playboy 1 tedy pohlavnímu styku, a spravování kontaktů tak, aby se obhospodařovaná děvčata (protože kdo řekl, že by se měl playboy omezit jen na jedno jediné) pokud možno nesetkala a neměla o sobě ani tušení. No a tu a tam i nějaká ta práce nebo zlodějina, aby bylo na co balit a z čeho kupovat nákladné dárečky.

Odrostlejším a morálně upjatějším to možná není jako až tak atraktivní námět, nicméně úspěch byl obrovský. Netrvalo dlouho a Playboy si vybudoval kult nesrovnatelný s jakoukoliv jinou českou textovkou, snad s výjimkou osmibitových klasik Františka Fuky a druhého významného titulu Victory Software, strategického Diktátora.

Playboy 2 Playboy 2 – poprvé erotika za peníze
Ačkoliv Playboy de facto erotickou hrou v podstatě nebyl, řada lidí jej tak označovala a chápala. Nebylo tak ani velkým překvapením, že Victory Software dostal vynikající nápad: přidáme tam nějakou skutečnou erotiku, předěláme osvědčený herní systém pod Windows a zkusíme to prodávat. V průběhu roku 1999 tak přišel první pokus o profit z úspěšného konceptu. Přesná čísla nikdy nikdo z autora nevymámil, ale už jen z masového rozšíření shareware demoverze se dá soudit, že příjemný přívydělek poskytla. Z herního hlediska se jedná o poněkud nevkusný a lehce degradovaný klon, který povzedají skutečně jen ty pornografické fotky (jejichž původ je otázkou).

Playboy III Playboy III – KABsoft na scéně
Překvapením pro všechny, kdo očekávali třetí, ještě propracovanější a třeba i designově vkusnější díl přímo od Petra Říhy, bylo v polovině roku 2001 vydání Playboy III, jenž se na první pohled tvářil jako plnohodnotný díl série, ale na svědomí ho měl začínající tým KABsoft a jeho programátor Greedy. A bohužel, dá se říci, že zaplatil nováčkovskou daň, a to v míře plné, nekrácené. Grafika byla víceméně převzata z Playboye 2, nevkusná Windowsovská okna se ale navíc rozpadla a Playboy III byl tak nejen ošklivý na pohled, ale i obtížný na orientaci. Na druhou stranu, nesporným pozitivem trojky byl bezesporu fakt, že se vrátila do volně šířitelné oblasti…

Sandy Sandy – první pořádný Playboy?
Ve stejné době se ovšem movitější fanoušci dočkali ještě jednoho navývost zajímavého titulu. Sandy byla svým game designem prakticky totožná, ale nabídla poprvé skutečně lákavé vizuální provedení – a využila naplno shareware potenciálu. Autorský tým DATRIware si dal práci se sháněním kvalitního fotografického materiálu a po programové stránce je Sandy bezchybný projekt. Prodeje předčily veškerá očekávání, a tak není divu, že následovala celá řada pokusů týt ještě hloub z peněženek nadržených hráčů: ještě na konci roku 2001 vyšla Vánoční edice, od konce května prodával Datri na svém webu edici Letní – a fanoušci si mohli utrhnout ruce, aby ji dostali do spárů. Během prvního týdne skoupili všechny vyrobené kopie a musela se dělat reedice, zároveň se začalo pracovat na online verzi.

Začátek roku 2003 přinesl radikální rozhodnutí: 2D podoba hry bude ukončena Gold vydáním již jen s několika bonusovými dívkami Playboy 2 a DATRIware vrhne své síly naplno do trojrozměrného pokračování. V červenci Zlatá Sandy skutečně vyšla a vývoj Sandy 3D jel souběžně vesele dál. A protože se natahoval čím dál tím více, rozhodl se autor ještě přece jen obhospodařovat i starší verze. Výsledkem byla Sandy 2004, datadisk k poslednímu vydání s řadou bonusů na CD, ultimátní sebrané dílo pro všechny příznivce pořádně nabobtnalé ságy.

Sandy 3D ani Sandy Online nebyly dosud dokončeny, prvně jmenovaná ale dostala v létě letošního roku nový engine a rozhodně neupadla v zapomnění. Autoři ale nikam spěchat nemusejí: v rámci české scény si získali velmi slušné renomé – a finančně rozhodně nepřišli zkrátka…

Playboy a komerční hry

Malá zajímavost: název Playboy má ve svém titulku i jedna chystaná komerční hra. Jedná se o titul při příležitosti oslav padesátého výroční papírového časopisu Playboy. The Mansion, jak zní podtitulek, bude budovatelská strategie mixovaná s něčím ne nepodobným The Sims. Hráči se stanou Hugo Hefnerem, pokusí se vybudovat skvělý a prodávaný časopis, fotit s modelkami, zároveň ale budou i pořádat nejrůznější divoké párty a utužovat vztahy s celebritami. Více o tomto zajímavém erotickém titulu v preview na BonusWebu…

Playboy 2002 Playboy 2002 – velký nástup Nitromsoftu
Ne každému se ovšem placený směr, který nabrala Sandy, líbil. Opačný kurz tak zvolil Martin Tureček, později zakládající člen vývojářského týmu Nitromsoft. Jeho Playboy 2002, který vyšel v únoru titulního roku, tak byl k dispozici zcela zdarma – a i díky tomu získal celou řadu fanoušků. Ve slušném grafickém enginu nabídl řadu inovativních prvků a přestože velikost jeho instalačního souboru svědčila o ne zrovna kvalitní optimalizaci, šlo o osvěžující příspěvek do žánru. Nejlepším efektem "dvatisícedvojky" ovšem bylo, že autor neusnul na vavřínech, ale sebekriticky usoudil, že jeho dílo mohlo být ještě mnohem lepší – a pustil se s několika spolupracovníky do realizace jeho ideální podoby.

Playboy 2003 Playboy 2003 – balení nové generace
Výsledek se malinko opozdil a zpočátku jej znehodnotilo nedorozumění mezi autory a serverem BonusWeb ohledně formátu exkluzivity a následného trucovitého vydání hry na vlastním webu, nicméně to samozřejmě nijak nezasáhlo skutečné herní kvality Playboye 2003. Hra s podtitulem Poslední úlet je perfektní a dovádí stále ještě víceméně stejný herní systém do vysokých kvalitativních sfér. Mezi hlavní přednosti patří precizní, stylové, moderní a libé audiovizuální provedení, bohatá hratelnost, jež kombinuje vše, co se kdy v playboy klonech objevilo, a přidává vlastní blbinky pro krácení času (nejzábavnější je asi Flashová televize s několika humornými pořady). Krásná děvčata jsou pak již tradiční samozřejmostí. Nejlepší na všem je pak freeware povaha celého projektu.

Playboy 2004 Playboy 2004 – my to umíme taky!
Dokonalost Playboy 2003 je tak trochu pastí na ostatní autory, kteří by se rádi na popularitě slavného titulu přiživili. Doplatili na to i kluci z nepříliš zkušeného uskupení GameWorx, kteří přišli na začátku léta s vlastním dílem s číslovkou 2004 v názvu. Bohužel jde proti nitromsoftímu veledílu o jasný krok zpět ve vizuální podobě a ani herní možnosti nejsou tak bohaté. Proti slavnějšímu, objemnějšímu a lepšímu konkurentovi zkrátka nová verze nemá co nabídnout, přestože se v jádru rozhodně nejedná o špatnou hru…

 

Mr. Lover Mr. Lover – nenaplněný potenciál
Mezi Playboy klony druhé generace se měl zařadit i Mr. Lover, jehož autorem je vývojář vystupující pod nickem mike.pr. Koncept anime balení s řadou zábavných miniher (psaní dopisů milované dívce dokonce vyšlo jako samostatná minihra Mr. Typer) zaujal redaktory specializovaných serverů tak, že jej PlnéHry vyhlásily nejočekávanějším titulem pro rok 2004, v podobné anketě na Doupěti skončil na druhém místě. Bohužel, dlouhatánské předělávání nevedlo stále k vítěznému cíli – a když světlo světa v únoru spatřil Playboy 2003, po Mr. Loverovi jako by se slehla zem. Osud tohoto velkolepého projektu je značně nejistý a bohužel to vypadá, že se ho s největší pravděpodobností už ani nedočkáme. Obrovská škoda – a zároveň ukázka toho, jak se mohou i fundovaní odborníci na českou amatérskou scénu trapně zmýlit v odhadu…

Žádné zprávy o chystaných pokračováních nebo "inspirovaných" titulech v současné době k dispozici nejsou, nicméně kdo by se do něčeho takového pustil, bude mít jistotu maximální pozornosti hráčů. Hry zmíněné v předcházejících řádcích vybudovaly značce Playboy renomé, jímž se může v oblasti freeware chlubit jen málokdo…

Autor:




Nejčtenější

Další z rubriky

2011
Nejlepší nezávislé hry roku 2010 - 1. část

První část nabízí výběr nejlepších adventur, akčních her a arkád, které jste si v minulém roce mohli z Plných her stáhnout.   celý článek

Osada
Osada – interaktivní klip od autorů Machinaria

Mix trampů a Divokého západu šokuje svou vytříbeností.   celý článek

Family Farm perex
Family Farm - dojmy z demoverze

Skvělý simulátor farmaření od českého týmu Hammerware má pohlednou grafiku a nabízí promyšlenou příběhovou kampaň. Ostatně vyzkoušet si ho můžete sami.  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.