A tak se tedy klasicky přesouváme do nekonečného prostoru vesmíru, obrněni pouze maličkou vesmírnou lodí, která co se týče speciálního vybavení obdržela pouze jednoduché laserové zbraně.Naštěstí ale není všechno tak černé jak by se mohlo zdát a záhy po vašem adaptování se na zdejší prostředí obdržíte první pomocná vylepšení. Ty si ale budete muset plně zasloužit a to v podstatě jediným úkolem který na vás ve hře čeká. Kolem vaší malé lodě obíhají obrovské asteroidy. Zpočátku je třeba jen jeden, časem se ale začne jejich počet rovnoměrně navyšovat, čímž pozvolna narůstá i celková obtížnost. Důležité je že můžete se svou lodí volně pohybovat, alespoň v rámci možností. Pohyb totiž není tak úplně snadný a plně ovladatelný, na což jsme již ale dostatečně zvyklí z předešlých remaků. Důležitou, leč taktéž známou informací pak zůstává rozštěpování asteroidů. Do těch totiž nestačí jednou střelit, aby zmizely. Právě naopak, v případě, že se trefíte, velký asteroid se rozpadne na dva malé, jež jsou schopny se stejným způsobem rozpadnout dále a tak to jde dokola, než nezničíte ty nejmenší částečky. Pokud na obrazovce nezůstane ani jediný kousíček, přesunujete se do dalšího levelu.
Ty se od sebe lehce odlišují pozadím, ovšem hlavně onou náplní a obtížností, o níž jsem již mluvila. Jako takové malé osvěžení slouží kupříkladu nálety mimozemských letounů, které na vás útočí a je třeba je zničit co nejrychleji.
Po technické stránce je Filaxteroid podařeným dílkem, který nezaostává ani po té hratelnostní, ačkoliv se mohli autoři pustit do daleko rozsáhlejšího experimentu v oblasti hratelnosti – přeci jen zde prezentovaný koncept je již značně okoukaný.