Hlavní hrdina adventury Flashbax to skutečně nemá lehké. Probouzí se, aniž by věděl byť jen své jméno, uvězněn v drsné cele, prakticky bez možnosti úniku. Když se mu povede dostat se přes sérii laserových zdí a opravárenského robota, zjišťuje, že byl s největší pravděpodobností neúspěšným tajným agentem, a pomalu ale jistě přichází na stopu strašlivému plánu pánů orbitální stanice, na níž se vše odehrává, v nichž figuruje mimojiné zničení samotné planety Země obřím laserovým paprskem. Tomu všemu musí zabránit člověk, který se za celou dobu ani nedozví své jméno…
Příběh Flashbaxu je sám o sobě už velmi silný, navíc autor dobře ví, jak ho vyprávět tak, aby hráče úplně pohltil. 
Vzpomínkové sekvence se střídají s událostmi v samotné hře, která není hloupá a neprozrazuje vše doslovně, nutí si domýšlet a kombinovat, a přesto na konci obrátí o sto osmdesát stupňů a znovu překvapí. I když – ne vše je tak úplně pozitivní. Onen závěr je možná až trochu násilný a nehodí se k celkovému vyznění hry. To je však asi tak jediná výtka, kterou lze mít, protože jinak je Flashbax po všech stránkách perfektně zvládnutou freeware adventurkou.
Hlavním trumfem, kterým se mohou autoři (či spíše autor, neboť vše je dílem jednoho jediného člověka) chlubit, je konstrukce logických hádanek. Tedy – ze začátku, neboť ve druhé části hry, kde se již odvázali trochu víc, se jim puzzly poněkud vymkly z rukou. První místnosti jsou krásnou ukázkou precizně vymyšlených, vcelku originálních a logických řešení složitých herních situací. 
Časem bohužel dojde na zbytečně násilné prvky (místo uřezávání ruky strážce pilou mohli raději autoři vymyslet nějaký způsob, jak získat otisky prstů strážce a použít je na příslušný panel na dveřích) a některé vyloženě nechutné a bohužel samoúčelné scény. Že hráči ztratí iluze o hlavním hrdinovi ve chvíli, kdy mučí svého bývalého mučitele ve stylu oko za oko, zub za zub, to je v pořádku a dokonce je to ve výstavbě příběhu zajímavý prvek. Bohužel, zápletka s pornočasopisem a masturbujícím uklízečem je již vyloženě trapná.
Grafické zpracování Flashbaxu je nicméně na skutečně vysoké úrovni. Hře nevadí, že běží v nízkém rozlišení, dokáže i tak nabídnout perfektni komiksová pozadí, kvalitní animace a dobré stínování, jednotlivé lokace jsou detailní a udržují si jednotnou atmosféru, kterou podporuje i nijak výrazná, ale k tématu docela se hodící hudba. O intru a meziherních sekvencích už tady řeč byla, takže ještě jednou – jsou vynikající.
Flashbax je perfektní hrou pro ty, kterým nevadí samoúčelně využívané násilí, krev, nechutnosti, sprostá slova na nesprávných místech a podobně. Fanoušci Carmageddonu či Quarantine budou dost možná i nadšeni. Ostatní, kteří podobně nevkusný humor nepovažují za příliš vtipný (a ve Flashbaxu skutečně není), asi s trochou lítosti zjistí, že tahle hra mohla být mnohem lepší, jen kdyby autoři upravili některé texty v dialozích a jeden či dva logické problémy. Stačilo málo. Přesto se Flashbax řadí k vysoce nadpůrměrným amatérským adventurám a bude jen zajímavé sledovat, jak dopadne jeho připravovaný druhý díl, jenž se bude (logicky, což pochopí každý, kdo jedničku dohraje) odehrávat před událostmi původní hry. Příslib něčeho skutečně velkého by tu byl, otázka je, zda ho autoři opět neutopí ve snůšce vulgarismů a nechutností.
P.S.: Pro všechny, kdo by měli s řešením puzzlů potíže, je tu opět přichystán kompletní návod.
