Klasický koncept tetrisu je starý, s trochou nadsázky řečeno, téměř jako lidstvo samo, což lze pozorovat rovněž na neustále se zvyšujícím počtu klonů, které se objevují jak na scéně české, tak i té zahraniční. Ačkoliv se ve většině případů jedná o sprosté kopie vytvořené s takřka nulovou invencí a mnohdy ještě navíc obalené do nepovedeného grafického kabátku, patří mezi vcelku oblíbené. Čas od času však narazíme na hru podobnou této legendě, ovšem s podstatně pozměněným konceptem, vkusnou grafikou a výtečnou hratelností. Proč se o tom zmiňuji? Nejspíše proto, že to je právě případ Flobo Puyo, který je až překvapivě chytlavým počinem. Svůj podíl na tom jistě nese také fakt, že s již výše zmíněnou klasikou toho až tak příliš společného nemá, ačkoliv pár rysů by se bezpochyby najít dalo. Především je to takřka totožná herní plocha spolu s kostičkami, snášejícími se odshora pozvolna dolů. Ty však již nehýří natolik rozmanitými tvary, naopak se na nás smějí hned v několika rozličných barvách. A když říkám smějí, myslím to doslova, neboť na částech jednotlivých kostiček jsou umístěni smajlíci, kteří občas mění svůj výraz. 
Cíl vašeho snažení je pak také poněkud odlišný – již se nepokoušíte budovat celé zaplněné řady, pouze stačí vytvořit kdekoliv na obrazovce skupinku složenou alespoň ze čtyř prvků stejné barvy, které se však musí navzájem dotýkat. Ve chvíli, kdy se vám to podaří, celá tato skupinka zmizí a bublinky položené na ní klesnou o několik míst níže. Za to a mnoho dalších úkonů jste pochopitelně odměňováni bodíky, které rychle naskakují na vaše konto. Jejich sběr by se pro vás však neměl stát vším, v závěru totiž zpravidla nevyhrává ten s větším skórem, nýbrž ten to vydrží nejdéle hrát, tedy přesněji řečeno ten, kterému se později podaří zaplnit bublinami celé hrací pole.
Ještě jsem dosud nezmínila jeden drobný zádrhel, na nějž zajisté v průběhu hraní narazíte. Jedná se o bubliny nepocházející z našeho světa, neboť se jedná svým způsobem o jistou odrůdu duchů. Ty však nepadají stejným způsobem jako klasické barevné, nýbrž si samy v
ybírají místo, kde se uvelebí a to zpravidla tehdy, když se vám již delší dobu nepodařilo vytvořit žádnou skupinku. Zpočátku sice padají pouze po jednom, ovšem v pokročilejších částech hry se již můžete setkat s hotovou smrští, která dokáže vaše následující počínání pěkně znepříjemnit, vezmeme-li v potaz fakt, že stojí-li vám některá z těchto kostiček v cestě, nelze propojit žádnou skupinku. A navíc zbavit se těchto přízraků není nijak snadným úkolem, neboť je potřeba, aby v jejich blízkosti vybuchla nějaká ta skupinka, teprve pak zmizí rovněž oni.
Technická stránka je jedním slovem výtečná. Ačkoliv se nejedná o kdovíjaké grafické hody, k tomuto druhu hry vizuální zpracování perfektně pasuje, stejně jako příjemné zvuky na pozadí. Jak jsem již naznačila v úvodu, hra se může pyšnit výtečnou, chytlavou hratelností a navíc multiplayerem až pro dva hráče na jednom počítači.
