Série akčních řežeb Phobia je ve světě amaterských titulů zhruba tak známým pojmem, jako Pavel Nedvěd v českém fotbalu. Tři díly principálně jednoduché, ale nevěřitelně záživné střílečky si získaly velkou oblibu a zařadily se na samotnou špici svého žánru. A pochopitelně, jak tomu už u podobně oblíbených gamesek bývá, vyvolaly i velkou řadu kopií, často zcela bezostyšně přebírajících princip originálu. Nedávno v tomto ohledu příjemně překvapila ku příležitosti amerického svátku Haloween vydaná akce Horrorween, dnes tu máme titul podobný, z něhož asi nebudou příliš nadšeni všichni, kdo z nějakého důvodu necítí sympatie ke hmyzímu pokolení a podobně jako autor recenze by byli nejraději zapříčinili hromadný exodus všech much, vos, komárů, pijavic, hovniválů, švábů či mandelinek na jinou planetu, nebo rovnou do jiného vesmíru. Na druhou stranu, pořád ještě si všichni obyvatelé Země můžou gratulovat. 
Hmyz zde totiž dosahuje výhradně únosných velikostí a jakkoliv čas od času dojde k jeho přemnožení, většinou nemívá bezprostředně smrtící následky, jako je tomu ve světě hry Formido.
Formido staví hráče do role deratizátora (či spíše dehmyzátora, neboť s novodobým krysařem nemá tolik společného), jehož jedinou zbraní je ruční rotační kulomet s neomezeným množstvím munice. Hlavní hrdina se přičiněním neblahých okolností dostal na místo, kde jsou mu oporou jen čtyři do kruhu sestavené kameny a kus vraždícího železa ve vlastních rukou – a ze všech stran, ze všech možných směrů, se hrnou švábům podobní hmyzáci, avšak nikoliv standardních rozměrů (ideálních pro rozmáčknutí papučemi), nýbrž výrazně nepochopitelnou mutací zvětšení a rozzuření do ruda. 
Jejich pudy jim velí jediné – vrhnout se na onoho opovážlivého človíčka, který mezi ně vkročil, a rozsápat ho na krvavé kousíčky masa.
Hraní Formida se odehrává podobně jako u všech Phobií na jediné obrazovce. Vše je snímáno pohledem z ptačí perspektivy, k ovládání hrdiny slouží kurzorové šipky, Control na střelbu z hlavní zbraně a Shift k využívání několika málo bonusů. Cílem je co nejdéle přežít a zničit co největší počet brouků, kteří se ze začátku valí v rozumných houfech, jejich počet a rychlost však neustále roste, až se brzy stane nezvladatelnou. Částečnou pomoc nabízejí již zmíněné bonusy – lékárnička vrátí část ztracených životů, vzácná houba rovnou všechny, ale zase způsobí dočasné halucinace a deformace zrakem vnímaného obrazu. K mání jsou pak ještě miny, jež lze nastražit a zbavit se tak najednou i většího množství hmyzáků, podobně pak fungují bomby, jejichž spínač je ale časový a nikoliv dotykový.
Obtížnost Formida je nečekaně vysoká a vydržet déle než padesát zásahů dá ze začátku obrovskou práci. Pohled na tabulku high scores na homepage hry pak přinutí i nejotrlejšího hubiče vyvalit oči: takřka pět set sestřelů ve chvíli, kdy se jako nepřekonatelná hranice zdá i první stovka, působí jako zjevení. Zpět ale k hodnocení hry samé. Formido bezesporu poskytne dobrou zábavu na několik desítek minut. Graficky je na výtečné úrovni, ovládání je bezproblémové, všechny principy vejdou do krve rychlostí splašené gepardí samice a princip zuřivého boje o přežití, který představila Phobia, funguje stejně dobře jako kdykoliv předtím. Škoda, že hra nenabízí více odlišných prostředí či větší počet bonusů, i přesto se ale řadí k tomu nejlepšímu, co v akčním žánru v posledních měsících vyšlo.
