Fourth Dimension – otevírat nové dimenze se nevyplácí!

Lidstvo si nemělo zahrávat s právě nalezeným otvorem do čtvrté dimenze. Nejen že tak byl narušen tok budoucnosti, ale hrozí zhroucení celého vesmíru. Existuje však poslední naděje. A tou jste právě vy, kdo musí vše vrátit do pořádku.

Mars je osídlen lidmi a to se píše teprve rok 2012. Lidé díky rudé planetě získali i nové netušené možnosti. Levné ruské palivo umožnilo velký nárůst vesmírného cestování a tak není divu, že se NASA rozhodla uskutečnit let ke Slunci. Ovšem bez nějakého toho problému by nebylo žádné vzrůšo, že? Náhlá meteoritická bouře změnila dosavadní kurs. Díky této nehodě byl však objeven portál do čtvrté dimenze, který uskutečňuje cestování časem. Lidé navázali spojení s budoucností a technologie se začala vyvíjet rychlostí blesku. Pokrok ve všech oborech byl neskutečný a všechno vypadalo růžově. Pak se ale bohužel začala nevídanou rychlostí měnit i budoucnost a začala hrozit obrovská zkáza – vyhynutí celého lidstva. NASA však naštěstí zabodovala a dala vzniknout nejmodernější umělé inteligenci, která může odříznout časový kanál. Právě v tento moment vstupujete na scénu vy a osud vesmíru závisí jen na vás. Jak jistě uznáte příběh rozhodně není špatný. Bohužel je to prakticky jediné, co na této hře oceníte. 

V každé misi se ocitáte v jakýchsi katakombách a máte za úkol najít postupně tři klíče (zelený, červený a modrý) k postupu do další úrovně. V jejich sbírání vám brání lasery, střílející věže, hbité zelené potvory, dveře, které se otevírají podle toho, jaké klíče zrovna vlastníte, a v neposlední řadě vám život bude ztrpčovat i časový limit. Ten je obzvláště neúprosný, protože váš hrdina je strašný louda a navíc nikdy přesně nevíte, kde jsou klíče umístěny. Místo oddechové zábavy tak očekávejte zběsilé hledání klíčů a zoufalé sledování ubíhajícího času, protože tu není žádný save/load. Nevím na co je hra, u které se nebavíte, ale jen vztekle běháte v domnění, že tu ten zatracený klíč někde musí být.

Grafika hry není špatná, ba naopak samotné objekty jsou velice vydařené, ale celkově celá hra působí hrozně nevýrazným dojmem. Neustále běháte ve stále stejných šedých chodbách a v cestě vám stojí stále ti samí nepřátelé. Hratelnost už sama o sobě působí dost stereotypně a nevýraznost grafiky jí v tom jen pomáhá. Další problém, který jen stěží udýcháte, je profláknutá doba při načítání levelů. Když jsem na nápis Loading zíral poprvé, měl jsem dojem, že se mi snad sekl počítač. Ale mýlil jsem se. Opravdu musíte čekat tak dlouho, než se vám nahraje první kolo.

Poslední co na Fourth Dimension oceníte je, kromě příběhu, i možnost vybrat si hudbu. Na výběr je hned několik melodií – namátkou např. Golden eye, Queen, Jimi Hendrix… Hudební doprovod v menu také není k zahození. Conquest of paradise od Vangelis je prostě skvělý. Zkuste sami a uvidíte. Nejedná se o žádný totální propadák, na druhou stranu to není ani nic převratného a bůhví jak zábavného. Prostě průměr.