Před hlaveň se vám postaví pestrá paleta emzáckých lodí. Každá z nich je v něčem výjimečná. Některé bojují nablízko obrovskými světelnými meči, jiné umí nečekaně zrychlit a nabrat vás tak na čelní masku, další se rozdělí na shluk menších stíhaček a tak dále. Po každém z větších křižníků zůstane bonus, který vám vylepší zbraně, motory nebo dobíjení energie, popřípadě vám krátkodobě vylepší všechny statistiky. Kromě příběhu o (prý) záchraně galaxie a režimu volného létání hra představuje i netradičnější létání uvnitř pastí připomínající 2D Descent a také jakousi závodní trasu.
Ačkoliv má Fraxy obludně nízké rozlišení, díky kterému připomíná hry z antického roku 1994, graficky vypadá pěkně. Design lodiček a různé efekty ve mně evokovaly starý Raptor. Kusy velkých lodí můžete postupně ustřelovat a s dobrou muškou můžete křižník sundat střelbou do jeho jádra.
Záporem je nicméně repetetivnost hry. Zamrzí také malá škála zbraní. A obrovským problémem, který stál Fraxy bod z hodnocení, je přílišný zoom na vaši lodičku. Především díky nízkému rozlišení tak nepřátelské lodě často vůbec nevidíte, jsou prostě mimo výhled. Navíc jsou jejich zbraně často nejúčinnější na blízko, čili o důvod víc vzdálit se. Ve výsledku hratelnost pouze úpí, protože stačí stát na místě a kropit směrem k nepříteli, kterého navíc vůbec nevidíte.
Nechci, aby to vyznělo, že Fraxy není zábavná. Adrenalinová akce se prostě neomrzí – ani ve Fraxi, ale ani v jiné arkádě nebo SHMUPu. Jinými slovy, zajímáte-li se o čistou akci, je jedno, budete-li hrát Fraxi nebo jinou z mnoha stříleček.