České textovky by se daly s klidem označit za svébytný žánr v rámci freeware her, asi tak stejně svébytný, jako byly svého času kreslené humorné adventury s dabingem slavných osobností za budgetovou cenu a la Polda či Horké léto. Ten, kdo by se na jejich sbírání specializoval, zjistil by, že dobrá polovina z několika set vydaných titulů je velice stereotypních. Hlavním hrdinou je nebohý, utlačovaný študent, který prochází prostředím vzdělávacího ústavu dovedeného ad absurdum (šílení učitelé, hororové, ale také humorně fantastické prvky). Hra většinou nebývá nic jiného, než popis jeho rebelie proti nepsaným (či psaným v podobě školního řádu) pravidlům života na škole.
Hrát donekonečna stále stejné zápletky může být utrpení. Pokud chce autor dnes prorazit s textovkou, musí se buď odlišit tématicky, nebo zpracováním (originální ovládání, zajímavé herní prvky, ASCII art nebo zkrátka něco…), nebo stylizací (ironie, sarkastické hlášky – ale na patřičné úrovni, protože stylizace je nejjednodušší, pokouší se o ni lecjaký blbec a podle toho to také dopadá).
Pokračování nepříliš kvalitní české textovky Fuckstory, kterou zpopularizovalo především uveřejnění zde na Plných hrách, nabízí takřka zcela ordinérní designovou podobu. Ba dokonce se uchyluje ke zcela nejjednoduššímu stylu textových adventur, až skoro přestává být hrou, ale spíše čímsi jako počítačovou podobou gamebooku. I to je ale nepřesné, protože hráči nedovolí projít různé větve příběhu. Možnosti, které nabízí, jsou jen zdánlivé a rozhodování stejně nakonec vede k té jediné, která posune celý děj dál, zatímco ostatní slouží jen jako prostředek k zobrazení vtipných hlášek a glos. Hraní se smrskává většinu času jen na vybírání z předložených akcí, ke cti autorovi slouží jedině minihry zabudované do příběhu (například známá logická hra s odebíráním sirek – na začátku máme hromadu třiceti, každý může odebrat jednu, dvě nebo tři, kdo odebere poslední, prohrál…).
Možnost odlišení tématicky Fuckstory 2 taktéž nevyužila. Odehrává se dokonce na stejném ústavu jako předchozí díl a celkově působí na hráče silným pocitem dèja-vu. Že je začátek takřka úplně stejný jako v jedničce je sice zábavné (vyhledávání, co všechno je jinak, může jinak znuděného pařana docela pobavit), na druhou stranu to svědčí o slušné tvůrčí impotenci autora. Přiznám se, že už mám ke školním zápletkám, kdy se vývojáři snaží horko těžko do obyčejného prostředí zasadit neobyčejné zápletky, ale výsledky se jaksi nedostavují, slušnou averzi. Někdo možná příběh Fuckstory 2 ocení, můj subjektivní dojem by se ale dal shrnout jediným slůvkem – trapné. V roli studentíka opakujícího devátou třídu si prožijete jeden zdánlivě obyčejný školní den… ne, nebudeme to rozvíjet…
Zbývá tak stylizace – a tady musím s ulehčením konstatovat, že když už ne předchozí body, pak aspoň tento David Havlíček využil. Texty ve hře, byť gramaticky nejsou zrovna na výši, jsou napsány leckdy velice vtipně a payneovský humor dialogů a situací je vynikající.
Většinu recenze jsem více hanil než chválil – hra si to však bohužel zaslouží. Technickou nedokonalost plynoucí z textového zpracování lze odpustit. Horší je tématická zakrnělost a příliš jednoduchý game design, který ze hry spíše dělá jen takovou lehce interaktivní povídku. To nicméně Fuckstory 2 nebrání v tom, aby na pár minut vytáhla koutky úst o trochu výš než je jejich obvyklé postavení.
