Gappy 2 je tak trochu netradiční hrou, která by žánrově nejspíše spadala mezi čistokrevné logické záležitosti. I když se hlavním hrdinou stává malý skřítek a prostředí jasně připomíná mnohé arkádové záležitosti, s hopsačkami má společné jen opravdu minimum. To vám bude jasné hned po prvním spuštěním, kde vlastně zjistíte, že postavu neovládáte vůbec kurzorovými klávesami – vlastně ji neovládáte ničím. Jediné, jak je možné její pohyb ovlivnit je sada tlačítek na spodním panelu. Ty vám budou postupně vysvětleny v rozumně dlouhém a zábavném tutoriálu, bez něhož byste se dál nejspíše nepohnuli a i přesto se budete v některých momentech a následujících misích cítit jako ryba na souši.
To zejména z toho pohledu, že přijít na co možná nejlepší a ve většině případů i jediné řešení právě rozehraného kousku nepatří k tomu nejjednoduššímu co vás může potkat a to dokonce i v několika úvodních misích. K dispozici jsou pružiny nahoru, doprava či doleva, které můžete doplnit cihlovými kvádry, plošinkami, jež se ukotví na pevné zdi a v neposlední řadě závažím. To má pro změnu za úkol spadnout na speciální tlačítko a vlivem toho otevřít jinak neprodyšně uzamčené dveře. No a pokud jimi pochopitelně neprojdete, nemůžete level dokončit. Všechny výše zmíněné předměty budete mít za úkol umístit podle jistých pravidel, celkově je vám ale dána obrovská volnost a žádná nápověda. To někomu vyhovovat bude, jinému naopak. Důležitý je časový limit v němž musíte všechny prvky položit na zem, nebo´t bude posléze vypuštěn právě skřítek. Ten se pohybuje vždy jen rovně. Otočit se svede v momentě, kdy narazí na šipku a nebo na zeď, jinak ale svévolně vyskočit nedokáže a k černé díře s nápisem „The End“ ho budete muset pracně dovést.
Naštěstí jsou mise opravdu dobře vymyšlené a postupně se dokonce mění pozadí a celkově design misí. Vizuální dojem z nich ale přesto sráží neskutečně malé rozlišení, které si můžete sice nechat roztáhnout přes celou obrazovku, výslednému vizuálnímu dojmu to ale příliš nepomůže.