Gaurodan dá vzpomenout na zlatou éru arkádových automatů

Gaurodan je nostalgická připomínka, jak dobře se to hrálo na začátku devadesátých let. V roli obřího ještěra likvidujete ostrovní stát a jeho armádu a to v takovém stylu, že označení "arkáda" už nemůže být blíže svému původnímu významu, než u této hry.

Jako z konce osmdesátých let. Tak se prezentuje a hraje akční arkáda Gaurodan, ve které hráč v roli obřího pterodaktyla decimuje obyvatele imaginárního ostrovního státu, ničí vše, co mu přijde pod prsty, a postupuje v jednoduché příběhové zápletce. To vše musí zákonitě starším a protřelejším hráčům připomenout dobu, kdy utráceli svoje pětikoruny místo ve školním bufetu v honbě za co možná nejlepším skóre.

Na souostroví kdesi za řekami a horami vědci objevili podivné obří vejce dávno vyhynulého druhu létajícího ještěra. Neví jistě, jestli je tento velmi neobvyklý nález zodpovědný za nebývale silná a podivná zemětřesení, která v poslední době ostrovy sužují. Dřív, než však stačí na vejce zaostřit svoje optiky, tak vejce ožívá a hráč v jeho roli v první úrovni likviduje vystrašené domorodce a jejich domovy tvrdou skořápkou. Po chvíli je dokonáno a Gaurodan je zrozen. Doba totální destrukce je nedaleko.

Hráč se coby ještěr ocitá na mapě ostrova, která reprezentuje jednotlivé úrovně. V těch nejde o nic jiného než likvidaci veškerého odporu, případně o co největší devastaci. Ještěr dokáže "střílet" k zemi i před sebe a hráč ovládá směr a výšku víceméně automatického letu. Brzy se na scéně objevuje armáda, která na hráče posílá vrtulníky, tanky, dělostřelectvo, rakety a nakonec i bombardéry (což je sice trochu kontraproduktivní, ale budiž). A vy to všechno musíte takříkajíc "nasekat na hromadu".

Vtip je v tom, že ještěr Gaurodan má sice poměrně dost tuhý kořínek a vydrží nějakou tu ránu (navíc vitalitu si lze občas doplňovat ze zabitých nepřátel), ale život má pouze jeden. Jakmile zemře, hráč musí začínat celou hru znovu. Ale tento herní styl, označovaný anglickým slovním spojením "rogue-like", v této hře nedosahuje takové míry neférovosti, jako v jiných titulech podobného ražení. Obtížnost není alespoň z počátku nijak vysoká a pokud hrajete s rozumem a citem, nervy ze hry chytat nebudete.

Gaurodan je velmi zábavná hra, což alespoň pro mě bylo zprvu velkým překvapením. Herní principy a styl her z konce osmdesátých let (tak, jak jej hra prezentuje) v ničem nezestárly, působí až nebývale životaschopně a o nějaké archaičnosti nemůže být vůbec řeč. Graficky i zvukově vám hra možná připomene mládí, ale v nebývale sympatickém duchu. Přinese trochu nostalgie a vy si uvědomíte, jak dobře se to v těch dávných dobách vlastně hrálo.