Zdá se vám, že v poslední době se to na našem webu hemží předělávkami hadů a Scorched Earth? Vězte, že za to může z velké části loňská soutěž s programem Dark Basic. V té se sešlo příspěvků skutečně požehnaně a notně rozpohybovaly poklidnou hladinu, kterou v minulosti jenom občasně rozčeřil nějaký ten remake. Zde si to však soutěžící rozdali mezi sebou a do boje se vrhli s opravdu ostrými náboji. Autoři do své předlohy řezali jak Jesenius a někteří si uvědomili, že již neprovádí nebohé legendě plastiku, ale posmrtně ji pitvají. Ale našli se i úspěšní, kteří původní dílka zvelebili. Dnešní Gerballs si jako předlohu vybral Scorched Earth neboli tanky. Že vám to něco říká? Bodejť, vždyť dva tanky na protilehlých kopcích, které po sobě metají kvanta munice, se staly synonymem a předlohou pro spoustu her. Za všechny, které jsme vám na PH nabídli, uvedu třeba variaci s ostřelováním bazukou Blast. I dnešní hra má originální námět: vzájemnou válku si vyhlásily potkaní klany. U popelnic a v kanálech již docházelo místo, tak se chopily kanónů a jaly se dobývat zemský povrch.
Po spuštění hry na vás jukne rozsáhlá obrazovka s mnoha nastaveními. Každou bitvu lze libovolně přizpůsobit, alespoň co se týká druhu terénu a mapy, počtu členů v jednotlivých týmech i počtu týmů samotných. Bohužel tato obrazovka supluje i jinak běžné herní menu a jsme tak ochuzeni o nastavení technického rázu jako ovládací klávesy či nastavení zvuku a hudby. Taktéž zde chybí jedna důležitá položka, která by zrychlila tahy počítačového protivníka. Proto jsem si v Gerballs připadal jako u televizního pořadu 1 proti 100, kdy předěly mezi otázkami zaberou víc, než samotná soutěž. Při hře se tak musíte dívat, jak soupeř využívá svého plného, několik desítek vteřin trvajícího přesunu, zaměřování a střelby. Počítač si to srovná v tranzistorech během mikrovteřin, ale vás to ve hře notně zdržuje.
Po grafické stránce hra splnila, to co jsem od ní očekával. Opět mě totiž DarkBasic přesvědčil, že pro trojrozměrné hry je to nevhodný nástroj a celkový dojem ze hry notně snížil. Potkani s děly se vnořovali do kopců, textury vody omývající břehy připomínaly oživlou kostkovanou deku. A tak vcelku vniveč vyšel jinak pěkný nápad s deformujícím se terénem, který s každou ránou dělal z povrchu ementál a nutil vás k přesunům z místa na místo. Pokud byste chtěli hrát „naplno“, nejspíše budete muset hodně času věnovat nacvičování střelby. Malým ulehčením je alespoň absence větru, takže o dráze letu vaší střely rozhoduje jen síla a úhel, pod kterým ji vyšlete. Hudba ve hře a v menu je stejná, alespoň zvuky a podivné hlášky potkanů jsou příjemným zpestřením jinak průměrné technické stránky. Gerballs je další hrou, ze které cítíte, jak dobrá mohla být, kdyby… Bohužel těch kdyby je zde víc, a tak si zaslouží jen průměrné hodnocení. Škoda.
- pondělí 28. února 2005
