Gigantic Army – chcete snad žít věčně?

Ano, ano, tahle hra je trial, čili shareware, i se svými dvěma dostupnými koly ale nabízí dostatek zábavy, aby na hlavu porazila některé zcela freewarové „plné hry.“

GIgantic Army

Považuji za velmi nepříjemnou skutečnost současných komerčních her, že zcela ignorují kdysi velmi populární akční žánr mecha her. Zatímco letecké "simulátory" se alespoň trochu probraly k životu skrze H.A.W.X. , J.A.S.F. a další záležitosti, nové Mechwarriory aby jeden pohledal. A ačkoliv dnešní zboku viděná arkáda Gigantic Army nezapadá přímo do škatulky mecha akčňáků, jeden nemůže neuronit slzu při pomyšlení co by dokázaly současné fotorealistické fyzikální enginy, kdyby se v nich proháněly monstrózní stotunové kolosy.

Obrněným exosuitem oděný speciální voják je protagonistou Gigantic Army. K exosuitu patří základní výbava neuvěřitelně sofistikovaných supervojáků – jetpack umožňující vám krátkodobě létat, štít činící vás z jednoho směru nezranitelným, i volitelná paleta zbraní. Ve finální kombinaci tak hra umožňuje likvidovat neustále se rodící oponenty několika možnostmi, stejně je ale i obejít. A že k obcházejí budete mít dobrý důvod.

Skrze jeho ovládání je třeba eliminovat ohyzdné mutanty/emzáky na cestě dvěma koly. Jednotlivé rubací sekvence oživují tradiční souboje s bossy (mimochodem další dnes často chybějící prvek), před kterými je třeba se mít na pozoru. Více než samotní mutanti ale na krk dýchá odtikávající časový limit – pokud se někde zdržíte více než je zdrávo, uvidíte pouze tradiční GAME OVER obrazovku.

Je samozřejmé, že Gigantic Army nenabízí nic, co jsme ještě neviděli – a proto ostatně dostala hodnocení označující mírný nadprůměr. Stejně tak by mohla přitlačit na vyprávění či větší diferenciaci exosuitu. Navzdory tomu z ní ale na všechny světové strany stříká nostalgie po dobách arkád, ve kterých se příběh bral za nadávku a mastodontní krvavé detonace naopak za nezbytný prvek.

Příjemná přímočarost díky slušivému grafickému odění nepůsobí nepatřičně, protože hra stále kupředu odsýpá kadencí automatické bojové pušky. Dokonce i pustupně scrollující okolí se vyznačuje stálým pohybem a odlišuje tak Gigantic Army od jiných dnešních dobrých arkád, které si svou nostalgií také na nic nehrají (viz. Gun Girl 2). Pokud autoři, dej bůh, v budoucnu uvolní plnou hru za nějakou příjemnou sociální cenu, nebude upuštění několika dolarů jejich směrem vůbec nemístný čin.