Měli jsme to tu už tisíckrát - klasická "dvadé" arkáda. Hra, v níž jste postaveni do role vesmírného hrdiny - spasitele, jehož úkolem je vymýtit početné mimozemské osazenstvo a ladně proplouvat četnými levely a zákeřnými pastmi. Bavily nás, překvapovaly, ale časem už to přestalo být ono - s neustálým nárůstem kvantity v očích konzumentů začala klesat kvalita. Proto bylo nutné přijít s něčím novým - něčím, co by popularitu klasických vesmírných stříleček zase vyneslo do popředí, co by tomuto žánru opět vyneslo ztracené vavříny vítězství. A světe div se, jistý Xavier Hosxe na chybějící kousek skládanky přišel - a po čase strávaném datlením do počítače nám jej konečně prezentuje v ucelené podobě.
Není tajemstvím, že tím, co akčním arkádám chybělo pravděpodobně nejvíc je třetí rozměr, tedy ono třetí "dé", o něž byly dosud ochuzeny. Tvůrci se sice často pokoušeli hráče obalamutit tzv. pseudo trojrozměrnou grafikou, která stavěla na tom, že vesmírné lodě i osatní prvky úrovně vypadaly plasticky, ale jejich snažení většinou vyšla naprázdno. Teprve Glaxium na trh přináší opravdový třetí rozměr, přestože opět v souladu s heslem "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Lodí totiž nemůžete pohybovat nahorů a dolů, jelikož jen "klouže" na jakémsi pevném podkladu, jež připomíná nekonečně dlouhou mimozemskou dálnici.
Autor se neobtěžoval s tvorbou jakéhokoli menu a tak veškeré potřebné informace lze vyčíst pouze v nepříliš sdílném readme souboru. Ovládání hry se omezuje na směrové šipky (urychlení nebo zpomalení lodi zde funguje analogicky k dvojrozměrným střílečkám jen s tou výjimkou, že zároveň s lodí na pohyb reaguje i kamera, která pluje od, popř. k pevného podkladu) a dvojici mezerník-Ctrl, pomocí níž hráč likviduje četné roje nepřátel.
Své poměrně neotřelé nápady tvůrce zúročil i v jejich případě. Kromě jakýchsi květů vyplivujících ohnivé vybuchující střely a typických poletujících stíhaček například do hry vložil jakési strážní věže, malé stojany s čidlem umístěným nahoře, které neustále kontrolují oblast ve své blízkosti a pakliže ji svým výskytem narušíte, spustí alarm. Na ten zase hned reagují speciální "hvězdicové" střely, pro něž je největším potěšením zbavit vašeho hrdinu valné části zbytku jeho života.
Nesmíme však zapomenout ani na několikeré bonusy, které se náhodně objevují po rozbití některých po cestě rozsypaných asteroidů. Najdeme mezi nimi lahůdky jako vylepšení základní zbraně o dvě souběžně pálící hlavně (účinnost se tak ztrojnásobuje) nebo třeba bonusovou střelu do speciální, ultimátní zbraně, jejíž použití je narozdíl od té základní omezeno právě počtem zbylých nábojů. Speciální zbraň je vůbec nečím, co by si zasluhovalo kapitolu samo pro sebe. Je dokonce tak účinná, že zlikviduje prakticky vše, co se v danou chvíli vyskytuje na obrazovce. Nelze ji však bohužel používat do nekonečna.
Jednou z největších deviz této hry je, jak jsem zmínil na začátku, perfektní grafické zpracování. Není proto divu, že její hardwarové nároky nejsou z nejmírnějších. Pokud si Glaxium chcete užít bez otravného "cukání", dovybavte se zejména dostatečným objemem operační paměti a především - zkontrolujte si, že vaše grafická karta zvládne OpenGL (ačkoli opak je víc než nepravděpodobný). Upřímně řečeno, možná teď autora za lehce přemrštěné nároky na konfiguraci hráčova počítače proklínat, nicméně až uvidíte všechnu tu nádheru v akci, zajisté změníte názor. A kdo ví, třeba na Glaxium po nějaké té chvíli hraní už nedáte dopustit.
