Přítom není zpracování či námět Globalization stejně jako většiny her Experimental Gameplay nic přehnaně složitého. Po spuštění a prokliknutí jednoduché informační obrazovky se ocitnete přímo na hrací ploše kterou bezezbytku zabírá mapa světa. Ta je zpracována vesměs jednoduše, jediné co je od sebe barevně odlišeno jsou moře a kontinenty.
Úkol je pak vcelku jednoduchý. Začínáte s malým finančním obnosem na účtu a jedním či několika vybudovanými supermarkety. Ty vám vydělávají další a další penízky a vy si je nemáte za úkol ukládat na zahraniční účty a skladovat do stáří nýbrž je prakticky okamžitě investovat do výstavby nových obchodů, díky čemuž se zvýší počet vašich klientů a s tím spojené výnosy. Důležité rovněž je, na jakém místě supermarket postavíte – každé totiž vydělává trochu více. Poté co již spolu s protivníkem který buduje minimálně stejně rychle obsadíte celou zeměkouli bude na čase začít přejímat obchodní centra od vašeho protihráče, což však vyjde ještě dráž než výstavba nových. Odměnou za vaše snažení vám však bude zvyšující se rychlost naskakování nových peněz na účtu, což za to myslím stojí. Hra pak končí ve chvíli, kdy se vám nebo protivníkovi podaří ovládnout celou planetu.
Hratelnost na první dvě nebo tři hry je každopádně zajímavá. Zběsilé klikání, zjišťování ceny pozemku či supermarketu na daném místě a snaha být prostě rychlejší než váš protivník. Žel na příliš dlouho vám to nevystačí, neboť začne být Globalization za několik málo chvil stereotypní a u hry vás neudrží ani úžasná grafická stránka, která v případě této hry patří spíše k průměru.