I když by někdo od takového „velikána“ čekal hru, která komunitě vyrazí dech, Mark se vydal trochu jinou cestou o tom ostatně svědčí i obsahová stránka Gobangu – bez nadsázky se jedná o naprosto jednoduché piškvorky bez žádných zbytečných experimentů. Cílem hry tedy je získat řadu pěti po sobě stojících kamenů, čehož můžete dosáhnout jen střídavým pokládáním kamene vlastní barvy. To samé dělá i váš protivník, jehož úkolem je nejen zabránit vám ve splnění hlavního úkolu, ale především stvořit svou vlastní řadu o pěti kouskách.
Blíže asi netřeba piškvorky každému z vás přibližovat, zmínit se ale je třeba o umělé inteligenci, která se proti vám staví a světe div se, porazit ji není nic až tak jednoduchého. Naštěstí je ale na výběr mezi třemi obtížnostmi – Easy, Normal a Hard, přičemž již na normal jsem měla opravdu velké problémy dostat se do výraznější výhody či se prostě alespoň přiblížit vítězství – možnost Hard jsem tedy logicky nezkoušela (na druhou stranu se ale rozhodně nepovažuji za nějakého piškvorkového přeborníka). Každopádně umělá inteligence v podobné hře mě jedině potěšila v době, kdy stále více vychází hry určené pro dva hráče, což vlastně většině z nás znemožňuje projekt vyzkoušet. A o to zajímavější je, když se vynoří hra, která je opravdovou výzvou a to pro velké procento hráčů, kteří budou mít jistě stejně jako já problémy AI protivníka porazit.
Technická stránka Gobangu je na lehkém nadprůměru, Na jednu stranu je třeba připustit, že u hry jako jsou piškvorky nelze udělat zrovna díru do světa a vymyslet zpracování, které ostatním vyrazí dech. Právě proto hodnotím grafickou stránku Gobangu jako jednoduchou, ale účelnou. A nejen proto mohu hru jedině doporučit a to všem, komu nejsou piškvorky proti srsti.