Jednoho krásného nedělního odpoledne jsem si uvědomil, že se na plných hrách poslední dobou objevovala samá původní tvorba a remaky legendárních arkád, akcí i plošinovek jen posmutněle nakukovaly přes roh. Obvykle bych nad touto skutečností bezmocně pokrčil rameny, nicméně osud tomu chtěl jinak a já po chvilce vesele stahoval další variaci nesmrtelného tlouštíka-žrouta Pac Mana, jehož úloha je tentokrát ještě zapeklitější než v dobách, kdy prožíval své ranné dětství.
Předpokládám, že všichni z vás se již někdy v životě se žlutým kolečkem s prořízlými ústy Lucky Bílé a odvahou Sylvestera Stallona (původně jsem chtěl jako přirovnání použít jiného chrabrého matadora světové kinematografie (původem pocházejícího z Rakouska), nicméně jeho jméno se pro mne stalo nerozlousknutelným oříškem) setkali, takže se můžeme vesele převalit do samotné herní části celé hry (teď mě napadá, že vlastně všechny části hry jsou herní).
Princip hry je prakticky stejný s originálním PacManem, nicméně i zde bychom "vyšťárali" pár rozdílů. Tak předně - k vstupu do dalšího levelu není potřeba sesbírat všechny kuličky (resp. Bottlecaps), které jsou rozsypané ve všech chodbičkách, jimiž se váš baculatý panďulák prohání, ale poskládat z písmenek slovo Wonka. Delší dobu jsem se sice snažil investigativním pátráním v téhle zapeklitosti vybádat jakýkoliv 
skrytý hlubší smysl, ale bohužel se mi středoškolskou logikou nepodařilo na nic přijít (což znamená, že jsem buďto totální blbec nebo v tom opravdu žádný smysl není). Jisté ale je, že před pospojováním kýženého klíčového slova vás hra prostě a dobře dál nepustí. A co hůř, písmenka jsou, tak jako kuličky, rozesetá po celém bludišti a navíc neviditelná (jsou zakrytá právě oněmi Bottlecaps), takže je poměrně dosti složité je najít.
Relativně nejjistější taktikou je sázet na teorii pravděpodobnosti a hledat v nejdelších a nejrozsáhlejších "sériích" kuliček, ve kterých se písmenka nejpravděpodobněji nachází. Někdy (hodně často) je ovšem hra nemilosrdná a nechutně zákeřná a nastrká písmenka i tam, kam by za žádných okolností nevlezl ani sebevrah. Beznadějné plížení za posledními kuličkami na scéně má ovšem, i když se to může zdát nesmyslné, svou výhodu. Když se vám totiž podaří posbírat všechny kuličky v celém levelu, tak za ně krom okamžitého bonusu úměrného jejich počtu získáte i dodatečný obnos extra bodů rovnající se x-tému násobku čísla pětset (kde x je číslo označující pořadí levelu, z něhož se vám podařilo uniknout). Jakoby toho ještě nebylo dost, tvůrci vás při přechodu do dalšího levelu navíc odmění postupovým bonusem, jehož hodnota je rovna dvojnásobku obnosu extra bodů za vysbírání všech kuliček. Ve finále si tak můžete přijít na celkem slušné (prachy) body.
Nevyhnete se ovšem ani zákeřnostem převzatým společně s principem hry z originálního PacMana. Jedněmi z nejpodstatnějších jsou situace, kdy se dostanete do určité části bludiště, z níž není bezpečného úniku. Prostě a dobře - pokud se proti vám začnou pohybovat z obou směrů zlí Wangdoodles, jste takříkajíc v zadní části těla, jelikož z toho už se nevykroutíte, ani pokud se jmenujete MacGyver. Bohužel. To už je ale riziko povolání a se zatnutými zuby jde i tento v uvozovkách nedostatek překousnout (se zatnutými zuby vlastně kousat nejde, co?).
Grafická stránka Gobstop... no prostě hry je sice stručně řečeno průměrná, ale neřekl bych, že to někomu bude nějak výrazněji vadit, protože profi namakaná 3D akcelerovaná grafika není zrovna to, co bylo hlavním záměrem tvůrců a na co kladli největší důraz. Nejdůležitější pro ně jistě bylo vytvořit pro nás hru, která bude jednak příjemně vypadat (povedlo se), skvěle se hrát (povedlo se), dobře znít (povedlo se) a hlavně nebude dělat ostudu své legendární předloze (povedlo se taktéž). Třikrát hurá!
