Existují hry, které hrajete, existují hry, které si hrají s vámi, a pak existují hry, které byly stvořeny jen proto, abyste u nich vztekem vyletěli z kůže. Gravity spadá do poslední škatulky a je to hra, která překračuje hranici mezi vysokou, přesto férovou obtížností a sadistickými praktikami. Slabší povahy by se měly tomuto titulu vyhnout obloukem, protože hrozí, že tím vyvolají ve svém okolí třetí světovou válku.
Gravity je neférová, drsná, mlátí vás vlastními mechanikami přímo do obličeje a záleží jen na vás, jestli si to necháte líbit.
O co jde? Nacházíme se na Měsíci. Náš kolega leží po ztroskotání přistávacího modulu v krvi a bolestech a vše záleží jen na vás. Musíte posbírat šestnáct artefaktů, které se při dopadu nějakým nepochopitelným způsobem od lodi oddělily a dostaly se do podzemí. Logiku nehledejte, není tady.
Do podzemí vede jen jedna cesta. Nestačíte se rozhlédnout a zjistíte, že padáte volným pádem. I přesto, že na Měsíci by měla být gravitace milosrdnější než na Zemi, při dopadu se rozplácnete na kaši. Druhý pokus. Padáte a využijete jetpack, čímž si spotřebujete polovinu paliva. Přitom si nevšimnete ostrých výčnělků a jste mrtví zase. A tak to děláte stokrát, až pro vás přijede sanitka a hodí vás do sanatoria.
Pokud už nějaké artefakty najdete, při smrti je neztrácíte. Mapa se ovšem pokaždé znovu vygeneruje a vy nevíte, kam padáte. Osobně se mi podařilo sebrat jen první dva předměty. Jak hluboko musí být ty další, si raději nepředstavuji. Zabít vás může cokoliv a hra to s oblibou dělá. Pokaždé se objevíte znovu na povrchu a celý kolotoč začíná znovu.
Slyšel jsem, že definice šílenství je taková, že jde o snahu neustále opakovat nějaký proces a doufat, že to povede k výsledku. Pokud ano, jsme z této hry všichni naprostí blázni.
