Magický žánr RPG je mezi hráči od dob nekonečných Ultim, Wizardry či Might & Magic oblíben, vyhledáván – avšak i přesto zřídkakdy vydáván a tvořen. Proč? Nevyplácí se z ekonomického hlediska komerčním firmám a amatérští vývojáři obvykle nemívají ani schopnosti, ani trpělivost dovést jeho vývoj do vítězného konce. Tento stav samozřejmě není ani zdaleka ideální. I proto bylo vytvořeno prostředí RPG Maker, v němž lze hry na hrdiny vyrábět zjednodušeně, a i proto byla implementována řada skriptovacích funkcí do obecných programů jako Game Maker či The Games Factory. Právě ve druhém jmenovaném, nizozemském nástroji, jenž si získává pro svou jednoduchost poslední dobou stále větší oblibu i mezi českými autory, byla vytvořena i hra s poněkud zamotaným názvem Gythol Granditti: The Crypt of Darkness.
Gythol Granditti je pravověrným zástupcem svého žánru, jenž ovšem nesází na zkostnatělé stereotypy fantastické ságy ve stylu Pána prstenů a nikdy nekončících sérií Davida Eddingse, ale spíše na odlehčené, dějové pojetí a zábavný systém soubojů. Hlavním hrdinou je mladík jménem Geoff Dandy, jenž si poklidně žije v městečku Tor Borgh od svého narození. V podstatě nevinná událost, vpád opilého přítele Dolpha Dombarda v noci do domu a nesmyslné blábolení, jej zatáhne do dobrodružství větších rozměrů, než si dokázal představit… Prvním úkolem po probuzení ráno druhého dne je samozřejmě přítele najít a zjistit, co k čertu měl na srdci, nicméně to bude obtížnější, než se může zdát. Ačkoliv kulisy jsou občas mírně okoukané, děj se i nadále odvíjí prost klišé a prázdných herních floskulí a dokonce se mu daří občas i humorně polechtat bránici.
S dějovostí souvisí i větší linearita a koncentrace na přímý postup hrou. Přesto je Gythol Granditti RPGčkem poměrně rozsáhlým, či lépe řečeno – časově náročným. Zajišťují to rozsáhlé dialogy. S každou postavou lze zapříst rozhovor, navíc ty se různě pohybují, plní si své povinnosti, tu a tam samy zasáhnou v naskriptované scéně do děje a vůbec žijí více, než je to ve freewarovkách obvyklé. Celkem je takto aktivním NPC více než čtyřicet, a tak si ti, kdo rozvleklé dialogy nemilují tolik, jako autor článku, mohou jen blahopřát, že všechny větve a všechny možnosti nejsou povinné a k dohrání nezbytně nutné. Vývoj postav není zdaleka tolik komplikovaný, obsahuje několik vlastností, postupně získávané dovednosti a samozřejmostí je široký výběr aktivních objektů pro inventář.
Zmínku zaslouží bojový systém. Všechny šarvátky se odehrávají na speciální ploše, rozdělené do čtverců. Je nutné zapojit značně taktické myšlení, protože útoky zboku a zezadu jsou výrazně zvýhodněny. Jednotlivé postavy mají každá svou zbraň, s níž se cvičí – a je na hráči, aby je využil co nejlépe a nejvhodněji. Hratelnost Gythol Granditti je na velmi slušné úrovni. Škoda je, že grafické zpracování už je spíše podprůměrné. Kvalita spritů není značná a animace jsou spíše slabé, bohužel podobně dopadla i původní hudba. Celkové hodnocení je tak pozitivní jen velmi zdrženlivě: příběh Geoffa Dandyho je osvěžující, dobře se hraje, ale kdo si chce dopřát skutečně exkluzivní zážitek, nechť raději sáhne po některé z nedávno vydaných her v této rubrice.
