Hacker - lekce hackování tetrisu

Modifikací Tetrisu - ať už úspěšných a uznávaných nebo nekvalitních a zatracovaných - jsme tu už měli celou řadu. Žádná z nich ale nenabídla tolik rozdílných herních módů, jako právě Hacker. Ten navíc přichází nejen s rozsáhlou paletou možností a nastavení, ale i velmi pěkným uživatelským rozhraním.

Hned na úvod malé upozornění pro ty z vás, kteří okouzleni mystickým slůvkem Hacker klepli na titulek této recenze jen proto, aby se onomu nelehkému řemeslu trochu přiučili. Souvislost názvu se hrou samotnou je totiž jen velmi malá a už vůbec ne jakkoli směrodatná. Grafického ztvárnění jejího tmavě-depresivního pozadí vcelku úspěšně nahrazuje opravdovou atmosféru cyberpunkového podsvětí a je na něm nejlépe vidět práce, kterou tvůrci na svém virtuálním dítku odvedli - Hacker totiž není další řadovou amatérskou freewarovkou, která se ani neodvažuje vykouknout z linie skrz na skrz průměrné šedi.

Napovídá tomu ostatně už hlavní menu se svými dokonale rozvinutými podnabídkami. Například paleta jednotlivých herních módů je doslova a do písmene impozantní. Krom tradičního tetrisovského podání, kdy jediný level a padání kostek jako takové pokračují až do doby, kdy se vám situace vymkne z rukou a obrazovka je plně zabarikádována shozenými hracími kostkami, nabízí také novinku nazvanou Hacker (zde se autoři nechali evidentně inspirovat názvem své hry... nebo to bylo naopak?), což je mód, který upřednostňuje střídání úrovní před jednou nekonečnou hrou a tak je daleko originálnější a dalo by se říct, že i trošku hratelnější.

Jako jeden z mála "tetris-klonů" nabízí Hacker i propracovaný multiplayer, který je v mnohém své single player verzi dokonce velmi kvalitním konkurentem. Mezi čtyřmi módy, které na vás hra vysype bez váhání hned v úvodu, najdete po dvou módech kooperativních a stejný počet jejich deathmatchových ekvivalentů. Rozdíl mezi nimi je doufám zřejmý - zatímco v kooperativním módu spolu hráči musí spolupracovat, aby tak získali co nejlepší bodové ohodnocení (nebo se co nejdříve dostali na samotný vrchol), v opravdovém boji na život a na smrti jsou si největšími nepřáteli.

Za zmínku rozhodně stojí netradiční rozestavění jednotlivých hracích prvků při volbě multiplayerové-kooperativní hry a zejména pak hranice mezi oběma poli. Obě separované půle obrazovky se totiž nejprve navenek tváří jako celistvé obdélníky, avšak záhy nato prozrazují své sladké tajemství - že ve zdi postavené mezi ně, je možné mezerou k "sousedovi" procpat kriticky potřebné kostky nejrůznějších tvarů. A tak se s kolegou/kamarádem či rodinným příslušníkem můžete dohodnout, že nejprve poskládáte jednu stranu a pak druhou, aby vše bylo jednodušší a rychlejší (a ty body, jak jsem naznačil výše, také nejsou k zahození).

Líbivou image příjemné odpočinkové freewarovky na nedělní odpoledne si získává také netradiční, a mnohými opovrhovanou, funkcí Save & Load (ulož a načti). Řada skalních fanoušků všech tetrisových variací totiž argumentují sdělením, že ve hře disponující touto možností je zbytečné soutěžit o nejlepší skóre - když je hra vlastně svým způsobem nekonečná. Věřím ale, že spousta z vás - a především pak těch méně zkušených - něco podobného ocení (přestože obtížnost Hackera také nepatří k nejtěžším a když do ruky chytnete ten správný grif, nepředstavuje významnější zádrhel).

Interface hry má také velkou výhodu v tom, že díky modernímu grafickému kabátku může přímo na obrazovce hráči ukazovat aktuální stav bodového konta a podobné sumy včetně sloupce zčásti naplněného červenou barvou, který indikuje jak daleko v aktuálním levelu hráč postoupil s plněním zadaného úkolu (což znamená, že když se sloupek dotkne horní hranice obrazovky, máte úroveň v kapse). Ani to ale není všechno - stačí se jen pořádně koukat a pečlivě zkoumat a hloubat. Tentokrát si na své přijde opravdu každý!