Halo je kult. Nehledě na žabomyší spory hráčů na PC nebo na konzolích je to jedna z nejúspěšnějších herních sérií, známá i mezi manistreamovou veřejností (což samozřejmě neznamená, že ji znala vaše babička), a takový Master Chief má dokonce svojí sochu v muzeu voskových figurín â?? pravda, jenom v poživačném Las Vegas.
Jsou tomu skoro tři roky, co Dobermann Software vydal freewarovou hra Halo Zero. Právě její engine (a grafiku) používá Hell on Earth. Navzdory tomu, že se podle informací na webu vydáte po stopách Master Chiefa, chybí Hell on Earth jakýkoliv příběh - tedy jeden ze stěžejních elementů úspěchu komerčního sourozence.
Složením se hra neliší od starého Halo Zero, čili bych vás mohl odkázat na starou recenzi šéfredaktora Plných her, Lubomíra Hauerlanda, ale protože se nudím, představme si krátce princip. Jedná se o klasickou do strany scroolující střílečku. Utkáte se zde s bojovníky Covenantu, k čemuž teoreticky využijete většinu známého arzenálu - byť v praxi si vystačíte s brokovnicí nebo roztomilou sniperkou, dík které si level vyčistíte krásně dopředu. Díky odstupňované obtížnosti si každý najde to, co má rád â?? od frenetické akce po obezřetnější postup.
V souladu s tím pro hratelnost Hell on Earth platí v zásadě i většina předchozích výtek. Hudba je zde vykradená ze soundtracků herní předlohy. Kamera by mohla být řešená lépe, na spolubojovníky jsem nenarazil, ale to bude zřejmě nedostatečným proniknutím do hry â?? což je oslí můstek na zdaleka největší problém celé hry.
Navzdory zjevnému zjednodušení Hell on Earth oproti Halo Zero musím konstatovat, že mě osobně hra nadprůměrně bavila, což může souviset s jednoduchou obtížností. Pravděpodobně bych tedy nebyl natolik přísný, jako Lubomír Hauerland ve tři roky staré recenzi. V tuto chvíli ale na kámen doráží masivní kosa. I Hell on Earth totiž obsahuje skutečně příšerné chyby.
Otevřeně přiznávám určitou bezradnost. Zpočátku jsem hru hrál na notebooku. Někde na konci šestého kola se mi hra při načítání (dalšího kola?) kousla. Vždy stále dokola. Zcela nepředpokládatelně se ve mně hnulo recenzentské svědomí a já se rozhodl vyzkoušet Hell on Earth ještě na domácím 
PC. Při spuštění hry na něm jsem ale byl šokován a překvapen, jak trhaně a chybovitě hra najednou jede, či spíše nejede. Podobalo se to zkoušení hrát těžce ovíněn a k tomu s vypojenou klávesnicí. Ani náhodou jsem neměl šanci dostat se na konec prvního kola, natož tak šestého. Tak proměnlivé fungování u tak průměrné hry jsem už dlouho neviděl.
Pouze lehce nadprůměrné hodnocení tedy souvisí jak se značnou chybovostí (kterou jsem například odpustil/přešel u hyperpropracovaného Epoch Staru), tak i s minimálním přínosem oproti svému předchůdci, který Loba příliš nenadchnul. Kdybych měl hodnotit pouze první hraní na notebooku, bylo by skóre o dva body vyšší. Škoda neopravených chyb.
