Hard Way - cestou, necestou

Kdo by netoužil vrátit se o deset let zpátky do doby, kdy grafické rozhraní bylo poměrně tabu a jekékoliv první pokusy končily velkým úspěchem u hráčů. Hra Hard Way se to snaží parodovat, alespoň si to tedy myslím. Zkuste si hru stáhnout a pochopit ji, mně se to nepovedlo.

Sportovních her a nejrůznějších simulátorů se v poslední době na internetu objevuje jako hub po dešti. Jedna z takových menších houbiček je skryta ve hře Hard Way, což je relativně jednoduchá freewarovka, která však hráče ničím výjimečným neohromí. Hra se snaží tvářit jako ideální simulátor jízdy automobilem v tak trošku jiném pojetí, ale to se jí moc nedaří. Brzy tak poznáte, že jde o velmi jednoduchou hru, jež byla šita horkou jehlou. Ale o tom až dále.

Přestože se právě nacházíme dvacátém prvním století a člověk by čekal, že většina ze současné produkce (i té freewarové) bude vyvedena v profesionální grafice se skvělými efekty a dech beroucí hratelností, stále se najdou výjimky, které potvrzují nevyřčené pravidlo. Kupříkladu s dnešní Hard Way si autoři nejspíše spletli dobu, neboť kdyby ji vydali řekněme ve dvacátém století (kdykoliv), nejspíše by se jí dočkalo skutečné popularity. Takto se hra dočká možná tak ostudy a autoři zatracení. Při freewarovkách tohoto typu recenzent trpí a to doslova.

Grafické rozhraní (dá-li se to tak nazvat) je poněkud strohé. Když jsem však hru spouštěl, předpokládal jsem pravý opak. Proč? Hra se neskutečně dlouho nahrávala a jednotlivé mezikroky se neuvěřitelně protahovaly. Ve většině gamesek je to způsobeno právě tím, že hra nahrává velké grafické soubory, které mají za úkol udělat hru hezčí. Co se však nahrávalo v tomto případě netuším, nic příjemného to však asi nebylo.

Abych však ale pouze nekritizoval zpracování, vrhnu se raději k popisu hry samotné. Nevím nevím, ale i zde nejspíše budu muset sáhnout ke slovům nepříliš lichotivým. Kdo kdykoliv hrál jakoukoliv hru podobného typu, nejspíše bude po dnešku zklamán - myšleno titulem Hard Way. Připadne mi totiž, že se snaží zničit veškeré ideály, které jsme si kdy o hrách tohoto typu vytvořily. Nic víc než nekončící nudu dneska opravdu nečekejte.

Spuštěním závodu (provedete údajně tak, že v menu zmáčknete jakoukoliv klávesu, ale realita je poněkud jiná, na některé klávesy hra nereaguje vůbec, po jiných se zasekne :() však teprve začíná ta jediná a pravá legrace (myšleno ironicky, bohužel). Vy ovládáte jakousi lodičku, korábek, autíčko či kdo ví co to vlastně je a za pomocí kurzorových šipek se pohybujete vpřed. Zdálo by se to snadné, ale ono známé "opak je pravdou" platí i v tomto případě. Zatímco obrazovka nezávisle na vašem pohybu scrolluje zprava doleva, po obou stranách se k vám postupně přibližují jakési zátarasy. Jednou je to kláda, podruhé kláda a po třetí pro změnu opět kláda. Aby těch klád nebylo moc, sem tam se tu mihne i cosi točícího se. Ve všech případech je však cílem překážky to jediné - ubrat vám cenný život. Hru totiž začínáte s deseti životy a každý, ať sebemenší, dotyk s překážkou, vám právě jeden ubere. Stačí tak ztratit koncentraci na deset dvacet vteřin a hra nemilosrdně končí.

Aby nám autoři hru zjemna ulehčili, dali do hry zbraň. Všimněte si, že mluvím v jednotném čísle - zbraň. V průběhu vašeho zápolení se mezi jednotlivými překážkami sem tam objevuje jakási pilulka, kterou když chytnete, tak se vám na zádech zobrazí pouzdro. To indikuje možnost střelby (mezerník to jistí). V okamžiku, kdy se blížíte k překážce a je jisté, že není možnost se jí vyhnout, zkuste zmáčknout onen mezerník a pakliže se vše povede a hra nezahlásí jeden ze svých povedených errorů, překážkou zničíte. Povedené, že? :-)

Co více dodat? Snad jen vyslovím přání, že si nepřeji více takovýchto her, neboť není nic snad horšího, než představování podobně nepovedených freewarovek. Lovu zdar a archivu Plných her především!