Hattu Warrior Turbo - klobouk kouzelníka Pokustóna

""Hlavní problém tkví v tom, že lidé nosí málo klobouků,"" alespoň to tvrdí jedna ze skečí dnes již legendárních Monty Pythonů. Tento problém se pravděpodobně snaží odstranit titul Hattu Warrior Turbo. Přesvědčí vás za pomoci kombinace cylindru a meteorismu, že klobouky jsou zase trendy?

No nevím, vzít klasického Landera a raketu nahradit prdícím kloboukem, nepovažuji za devízu zvlášť vytříbeného smyslu pro humor. Ne, že bych si neliboval ve fekálních scénách, kde se prostěradlo plné stolice rozstříkne po pokoji. Úsměv na tváři mi vyloudí i moment, kdy si někdo zajde zaplavat do mísy naplněné až po okraj výkaly, ale s tak pikantní relikvií, jakou jsou fekálie, se musí nakládat opatrně. Dávkovat originálně a se správným načasováním, jinak celý záměr vyzní samoúčelně a trapně, stejně jako námět Hattu Warriora Turbo. Jenž se snaží šokovat až příliš okatě a přitom jeho grafik na takové pojetí nemá žaludek. Ani ryba ani rak. Když chcete říci vtip, jehož pointa spočívá v tom, že na jeho konci zazní slovo "h*vn*" a vy se jej přesto neubráníte nahradit slovem bobek, měli byste zvolit jinou sortu anekdot. Takovou na níž se opravdu cítíte a nesnažit se jen křečovitě stylizovat do pózy, která za normálních okolností zajisté zabere, ale ve vašem podání vyzní uboze. To jen na úvod.

O co tedy jde. Vaším úkolem je zhostit se cylindru poháněného vlastními plyny a ten dostat ke kadibudce dříve, než exploduje a svůj obsah rozmetá po celém levelu. Nutné je přitom dát metanu dostatečný průchod stálým držením šipky vpřed, v případě kdy se totiž nepohybujete, se klobouk plyny nafukuje a nakonec i praskne. S každým nárazem se nadto doba, za jakou cylindr bez ulevování vybuchne, zkracuje. Nikdy však neklesne na takovou hranici, aby jste za stálého držení šipky levelem neprolétly, čímž alespoň pro mne hraní pozbývá smyslu. Proč bych si měl dávat pozor na náraz, či přeplněnost klobouku, když stačí jen stále držet šipku vpřed a nic se mi nestane? Možnost volby mezi módem "arcade", či "hardcore", kde se prohodí klávesy rotace a zvýší přetáčivost klobouku pak vyjde rovněž zcela naprázdno. Stačí držet šipku.. Kam se u takové hry vytratí obtížnost asi chápete. Jistě, mohu sám sobě uložit pravidlo, že ve chvíli, kdy se můj plynoměr dostane na nejvyšší hodnotu poškození, level restartuji, ale přiznejme si, koho by taková sebekontrola asi bavila? Smysluplným se tak stává pouze létaní levely na rekord. I to nakonec vyzní poněkud zbytečně, zjistíte-li, že své nejlepší časy nemůžete srovnat s nikým jiným než se sebou samým. 

Vyzdvihnout tak lze pouhou rozmanitost prvků, na které během průletu levely, jejichž design je k uzoufání stejný, natrefíte. K tomu lepšímu co může hra nabídnout, patří i trefný hudební doprovod, bez debat nejzdařilejší složka tohoto počinu. Samotné vizuální zpracování působí lákavě, jak jsem však naťuknul již úvodem, s tematikou hry příliš nekoresponduje. Něco tak naturálního jako meteorismus je vyobrazenou příliš symbolicky a zbaběle, čímž se z námětu vytrácí všechen vtip. Řečeno prostě, kdyby z cylindru namísto hvězdiček, vylétávaly kusy výkalů a se vší okázalostí ulpívaly na prostředí levelu, hned by se tu dalo hovořit o nějakém vtipu. Zůstává pouze otázkou kolik lidí, by pak hru ochotně stáhnulo.

Řečeno závěrem, na hře není zdaleka tak popuzující samotný námět, jako jeho realizace. Prostřednictvím této recenze se před vás dostává titul, jež zavděk jediné nedomyšlenosti postrádá hratelnost, chytlavost chcete-li a tak pozbývá vší zábavnosti. Budu-li hodně cynický, řeknu, že jedinou složkou Hattu Warriora Turbo s níž mohu plně souhlasit, je věta, jež se vám zobrazí při vypínání hry - You wasted 16.12 minutes playing this game. Takový ale nejsem a tak hru ocejchuji ještě hodnocením představující průměr.